Další říčanské kameny zmizelých

2. 11. 2018

V loňském roce bylo v Říčanech na Masarykově náměstí položeno prvních pět Kamenů zmizelých. Kostky s mosazným štítkem se jmény osob položil sám autor, německý umělec Gunter Demnig, před dům č. p. 7. Zde před deportací žila rodina pana Fišera, dnes se zde nachází papírnictví. Impulz k realizaci projektu přišel od samotných občanů v rámci pébéčka. Položením dalších pěti kamenů bude ukončena realizace ročního projektu Říčanské kameny zmizelých, ve kterém svoje síly spojily 1., 2. a 3. základní škola, Gymnázium Říčany, Muzeum Říčany a Město Říčany. Myslím, že se nám podařilo důstojně uctít památku obětí holocaustu, jejichž životní osudy byly svázány s naším městem. Mladá generace se různými formami seznámila s touto částí dějin, uvědomila si její přesah do našeho současného života a pomohla svým badáním zachovat vzpomínky na židovské obyvatele města a způsob jejich života pro budoucí generace obyvatel našeho města. Na všechny žáky, kteří se do projektu zapojili, můžeme být pyšní, neboť ke svým úkolům přistoupili zodpovědně a s nadšením. S výsledky jejich badatelských a výtvarných prací se budete moci seznámit v rámci putovní výstavy po jednotlivých školách v průběhu měsíce listopadu. Děkuji i všem pedagogům, kteří žáky projektem provázeli a směrovali jejich aktivity. Věřím, že i osobní poznání pedagogů v rámci workshopu dne
7. 6. 2018 bylo přínosem pro jejich práci.  

Závěr děkuji Nadačnímu fondu obětem holocaustu a vedení města Říčany, které realizaci projektu díky finanční podpoře umožnily.              

Věra Likešová,

manažerka projektu

 

 

Ke stému výročí založení republiky patří také připomenutí tragického závěru jejího prvního – pouze dvacetiletého – období. Brutálně ukončen byl nejen nadějný politický i hospodářský rozvoj mladého státu, ale také desítky tisíc životů. V Říčanech vzpomínáme na nacisty popravené statečné politiky, členy Sokola a odbojáře. Největší skupina místních obyvatel ale byla zavražděna jen kvůli tomu, jakým rodičům se narodila. Kromě pamětní desky na budově infocentra budou připomínat téměř osmdesátičlennou vyvražděnou židovskou komunitu také mosazné destičky před domy, kde oběti holocaustu žily. Prvních pět těchto Kamenů zmizelých již leží před domem rodiny Fišerů, která měla na náměstí obchod s textilem. Od nového školního roku připomíná jejich nejmladší členy – Pavla a Jindru – také deska v budově 1.  základní školy, kam oba bratři chodili, než byli odvezeni na smrt. Stejný osud potkal další dva říčanské žáky – Mirko Singera a Gertu Freudenbergovou.

Dalších pět kamenů připomene Karla Reicha s dcerou Erikou a rodinu Becků. Na rozdíl od Fišerových, k nimž dodali množství dokumentů a také osobní vzpomínky jejich stále žijící příbuzní Oldřich a Arnošt Schreiberovi, o rodině Reichů a Becků tolik informací nemáme. Reichovi se přistěhovali z Heřmanova Městce a zřejmě nežili v Říčanech dlouho. Jejich poslední bydliště bylo v domě s pasáží Mestek. Jak Karel, tak čtrnáctiletá Erika, byli odvezeni přes Prahu a Terezín do Osvětimi a tam v roce 1944 zavražděni. Rodině Becků patřil dům na rohu náměstí a ulice Lázeňské (bílý s věžičkou), kde měli obchod s koberci a koženým zbožím. Beckovi patřili k významnějším židovským rodinám v Říčanech a angažovali se zvláště v uhříněvské náboženské obci, pod kterou Říčany spadaly. Podle zpráv z kronik Beckovi na začátku války finančně pomáhali nově příchozím Židům – uprchlíkům ze Sudet. Židům se už totiž nesměly pronajímat nemovitosti, a tak zde žili „načerno“. Dopadení „provinilci“ museli zaplatit vysokou pokutu. Z rukou místních četníků je vyplácel právě Bertold Beck. Pozoruhodnou zprávou o této rodině je také stížnost Úřadu práce v Říčanech adresovaná říčanské radnici z února 1942. Ve stížnosti se píše, že jen úřady práce mohou „disponovati židovskými silami pracovními“. Radnice však přinutila místní Židy – včetně šedesátiletého Bertolda Becka a jeho syna Jiřího - odklízet sníh bez vědomí úřadu a nezaplatila ani to málo, co jim za tuhle práci náleželo. Jak ukazuje dochovaná fotografie Jiřího Becka v „pracovní četě“, využívání Židů na úklid říčanských ulic byla zřejmě běžná praxe. Pouhé tři měsíce po této stížnosti už byla ale celá rodina Becků zplynována ve východopolském vyhlazovacím táboře Sobibór-Osowa. 

Ondřej Klípa,
odborný spolupracovník projektu

 

 

K uctění památky židovských spoluobčanů Karla a Eriky Reichových a Bertolda, Jiřího a Marie Beckových zavražděných v koncentračních táborech proběhne ve středu 14. 11. 2018 od 15 hodin.uložení pěti „Kamenů zmizelých“ na Masarykově náměstí před domem číslo 155 a domem na rohu Masarykova náměstí a Lázeňské ulice.

Při této příležitosti vás srdečně zveme na prohlídku putovní výstavy sestavené z výstupů projektu Říčanské kameny zmizelých.

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2018 Všechna práva vyhrazena