Divadelní teoretik a praktik Václav Figar

Jméno v titulku článku upomíná na známé Mozartovo dílo – také osobnost, které se tentokrát budeme věnovat, spojila svůj život s jevištěm, i když jen s amatérským. Dne 15. ledna si připomínáme jednapadesáté výročí úmrtí Václava Figara.

Narodil se 22. září 1879 na Malé Straně v Praze a měl o pět let starší sestru Boženku. V sedmi letech se rodina přestěhovala kvůli novému otcovu místu na Nové Město pražské, kde, jak uvádí Figar v rukopisných vzpomínkách, se tatínek  „stal inspektorem u jeptišek Uršulinek,“ lépe řečeno „…vrchním inženýrem u magistrátu a zastupoval jeptišky u úřadu. A také spravoval jejich budovy.“ Po absolvování obecné školy a reálného gymnázia ve Spálené ulici se z něj stal vrchní účetní hlavního města Prahy. Oženil se s Marií Jarošovou.  

Kladný vztah k divadlu získal Václav Figar díky rodinnému prostředí, ve kterém vyrůstal. V pražských ochotnických začátcích, to mu bylo dvacet let, spolupracoval s tehdy věhlasnými režiséry Wiesnerem, Budilem nebo Kavkou. V korespondenci vzpomínal na to, že ochotníci si velice neradi připouštěli svůj věk, a tak bylo běžnou záležitostí hrát ve dvaceti letech starého výměnkáře a mít dvakrát tak starého syna.

O divadlo se ale zajímal ve všech aspektech, tedy i teoreticky. Nabyté vědomosti, které pak předával dál, získával na přednáškách Otakara Hostinského a Václava Tilleho na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V dopise Janu Petříčkovi, říčanskému ochotnickému režisérovi a entomologovi, se zmiňuje o tom, jak trávil soboty a neděle na cestách, aby účastníky režisérských kurzů seznámil s historií divadla, estetikou, mimikou nebo režií. Tuto aktivitu činil pouze za jízdné a dvacetikorunový příspěvek na ubytování a stravu. Jeho znalosti si posluchači mohli vyposlechnout po celých Čechách, na Moravě, Slovensku, dvakrát ve Vídni či Záhřebu. Dokonce se je odhodlal z podnětu Ústřední matice divadelních ochotníků českoslovanských vydat v roce 1930 tiskem s názvem Divadelní praktik a investoval do toho projektu své peníze (18 000 Kčs). Vložené finance se mu ale nevrátily, a tak se příručka pokračování nedočkala. 

V Říčanech koupil Figarův otec, už jako penzista, vilu v Mlýnské ulici č. p 264. Divadelník sem pak pravidelně přijížděl na letní byt (od konce března do poloviny října). Na tomto místě oceňoval jeho venkovský ráz a vzduch, který byl podle jeho slov opojný jako víno. I přes tyto klady byly pro něj večery dlouhé. Jak zaznamenal ve vzpomínkách, do hospody nechodil, karty nehrál, na hudební nástroj neuměl a zpěv také neovládal. Dny si krátil tenisem v Radošovicích, četbou knih vypůjčených z Čtenářské besedy nebo jízdou na kole. Do zdejšího divadelního ochotničení se zapojil v roce 1915 jako herec v aktovkách „Pařížští apači“ a „Princ Brk a princezna Džinarsta.“ Zdejší neutěšený stav divadelních aktivit různých spolků se rozhodl změnit. S podporou tehdejšího starosty Eduarda Čížka spojil dosavadní ochotníky do jednoho spolku a v roce 1921 vzniklo Divadelní sdružení ochotníků. Jak píše ve svých pamětech, nebylo to vůbec jednoduché, ale podařilo se. Zaměřil se hlavně na praktickou stránku věci a zastával pozici režiséra. Tedy toho, který obstarával vlastně vše – od zajištění místnosti, kulis, osvětlení, povolení ke hře, a hlavně samotné nazkoušení představení. Role herce a režiséra nekombinoval. Později se uplatnil také v Dramatickém a vzdělávacím spolku Tyl, který se od Divadelního sdružení ochotníků odtrhl v roce 1926 a od té doby funguje dodnes. Od roku 1950 se jeho aktivity rozšířily, věnoval se totiž i loutkovému divadlu, kde se podílel na devětatřiceti inscenacích. S manželkou přispívali k dobrému jménu ochotnického divadla, což doložilo uznání za zásluhy ze strany Pražského okrsku Ústřední matice divadelních ochotníků českoslovanských „…o rozvoj dramatického umění“ Ke svým padesátým narozeninám a zároveň třiceti rokům u divadla se dočkal slov uznání v Říčanských listech. Dožil se požehnaného věku 87 let.

Šárka Vydrařová

s využitím pramenů Muzea Říčany a textu J. Černohorského Václav Figar a ti druzí (Říčanský kurýr č. 11/2003)

Václav Figar (1879 – 1967)

Foto: z archivu Muzea Říčany