Dva cestující a velkoletadlo

27. 9. 2019

 

Málokdo si pamatuje, že 8. října 1969 byly po politickém a společenském uvolnění v šedesátých letech opět uzavřeny hranice Československa a nedalo se vycestovat. Je to právě 50 let. S touto skutečností je spojen můj zážitek.

Pracoval jsem ve výzkumném ústavu a v roce 1968 se na nás obrátila jedna švýcarská firma se zadáním výzkumné práce na intenzifikaci sušení natíraných papírů. Byla podepsána smlouva s tím, že práce budou provedeny do srpna 1969. Práce byly ukončeny v termínu a předání výsledků a příslušné konzultace měly proběhnout počátkem října ve Švýcarsku. Odlet do Curychu byl dohodnut na 8. října. V podniku jsme obdrželi služební pasy a letenky a cesta byla připravena. Koncem září však vláda rozhodla, že se k 8. říjnu uzavírají hranice. Výjimku měly cesty na služební pasy. Dne
8. října jsme se tedy s kolegou vydali na letiště v Ruzyni a očekávali, co se bude dít. Předpokládalo se totiž, že letecké společnosti budou rušit linky. Po příchodu na letiště jsme zjistili, že náš let se uskuteční a na stojánce je letadlo Swissairu typu Caravella. Byli jsme vyzváni k odbavení a k nastoupení do letadla. K našemu překvapení jsme do autobusu, který nás vezl k letadlu, nastupovali sami dva. Letušky nás v letadle usadily na místa uvedená v letenkách. Očekávali jsme, že se odněkud objeví další cestující. Marně.

Na letuškách byly znát rozpaky. Zřejmě si říkaly, co jsme zač, že máme možnost letět. Letadlo se dalo do pohybu a letušky nám přinesly obvyklé předletové cucavé bonbony. To byla příležitost, abychom dali řeč. Jedna z nich uměla česky, a tak jsme jí vysvětlili, za jakým účelem letíme do Švýcarska. Viditelně se jí i jejím kolegyním ulevilo, že nevezou nějaké agenty. Po vzlétnutí letadla přišly všechny letušky k nám (neměly co na práci), přinesly občerstvení všeho druhu (letadlo má běžně okolo stovky pasažérů), a tak jsme v příjemné společnosti doletěli do Curychu. Co následovalo, bylo velmi zábavné. Na letišti vystupovali lidé z několika letadel, byla tam spousta obsluhujícího personálu a mnoho z nich koukalo, že z velkoletadla vystupují dva lidé. V autobuse jsme opět byli sami dva. Pak jsme odcestovali do Freiburgu, kde jsme předali výsledky naší práce a po týdnu se vrátili domů linkou ČSA z Dakaru letadlem TU 104.

Mezitím dobří „kamarádi“ na tenise manželce říkali: Ten už se ti nevrátí, to by byl úplně blbej.“ Vrátili jsme se. Švýcaři nám práci zaplatili, ale pak byly kontakty přerušeny. To, u jakého zařízení byly výsledky naší práce realizovány, jsme se už nedozvěděli. 

František Křížek

Článek vznikl ve spolupráci
Muzeem Říčany.

 

P. S. 1 K napsání této eseje mne inspirovali můj vnuk Martin a jeho žena Klárka.

P. S. 2  Zlatá šedesátá léta se obvykle spojují s filmem, respektive s kulturou. Mése ví, že na uplatnění ve světě byla připravena i věda a průmysl.

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2024 Všechna práva vyhrazena