Gymnázium Říčany

2. 11. 2018

Cyklistický kurz 2018

Každý rok na začátku září vyráží studenti sexty a druhého ročníku do překrásných koutů jihočeských nížin na pětidenní sportovně rekreační cyklistický kurz. Ať už jsme se v posledních letech na kurz těšili nebo se ho naopak obávali, skutečnost, že se jeho termín už blíží, se nám do posledních okamžiků skutečná nezdála. Konečně jsme se kurzu zúčastnili i my.

Navzdory veškerým obavám byl kurz příjemný. Dopravu jsme měli zajištěnou tam i zpátky autobusem a ubytování v útulných chatkách v tichém kempu nedaleko zámku Jemčina zahrnovalo i vynikající večeře a snídaně formou bufetu.

V pěti různě výkonných skupinkách pod velením členů pedagogického dozoru jsme během pěti krásných, převážně slunečných dní projezdili jižní Čechy křížem krážem. Navštívili jsme spoustu okouzlujících míst, historických měst a starověkých sídel, jako například zámek na Červené Lhotě, historické centrum Jindřichova Hradce, rožmberské panství v Třeboni, hrobku Schwarzenbergů a někteří z nás se dokonce vypravili až na daleký hrad Landštejn. Mimo výlety nám ale zbyla i spousta volného času, který jsme si společně užili v malebném kempu na břehu řeky Nežárky.

Kurz jsme bez větších komplikací zvládli, ve zdraví absolvovali a zpátky domů jsme si spolu krom svých zablácených kol přivezli také spoustu krásných zážitků a nových poznatků.

Marie Šebková, sexta

 

Malebná Francie

„C’était beau.” Právě tato francouzská věta by byla nejvhodnější reakcí na otázku, jak se nám, studentům Gymnázia Říčany, líbil týdenní zájezd do Francie. Ale protože jsme už dávno doma, řekneme raději: „Bylo to překrásné.”

Po noci strávené v autobuse jsme v dopoledních hodinách dorazili k římskému akvaduktu Pont du Gard. Tento vodní most se pyšní svým umístěním na příčce nejfotografovanějších památek jižní Francie, což jsme mu také velkým množstvím zde vytvořených snímků potvrdili. Následoval přejezd do bývalého papežského města Avignonu, kde většina z nás využila rozchod k poobědvání v krásném historickém centru. V odpoledních hodinách jsme se přesunuli do místa našeho ubytování, města Saintes Maries de la Mer. Toto město se dá popsat poměrně snadno - bílí koně, černí býci a plameňáci. Tato zvířata mají nejspíš mnozí z nás stále ještě před očima, protože se jedná o nejtypičtější a především skutečně všudypřítomné znaky této oblasti. Takto tedy začal náš týdenní pobyt v Provence, levandulovém kraji plném historických měst, památek a krásné přírody.

Kdybychom místo našeho ubytování označili jako „pěkné”, bylo by to nejspíš slabé slovo. Všichni jsme z našeho francouzského domova byli totiž přímo nadšení. Jednalo se o plně vybavené chatky pro 4 - 6 lidí s terasou, ze které bylo slyšet šumění moře, jež jsme měli ve vzdálenosti několika málo kroků. Spousta z nás pohledu na písečnou pláž a mořské vlny neodolala, a tak celé první odpoledne proběhlo ve znamení koupání a sbírání mušlí.

Následující dny byly různorodé. Viděli jsme skalní vesnici Les Baux de Provence, která leží přímo na skalní plošině spolu se zříceninou hradu. Na jiné zastávce jsme si onu vesnici či město naopak museli trochu domyslet, protože se jednalo o archeologické naleziště, na kterém dříve stávalo oppidum založené Kelty. Toto naleziště navíc patří do okolí San Rémy de Provence, jež je zachyceno na více než 150 obrazech slavného Vincenta Van Gogha. Malíř je s touto oblastí spojen především kvůli sanatoriu, ve kterém strávil jeden rok života poté, co si uřízl ucho. To jsme měli také možnost si prohlédnout (sanatorium, nikoli ucho) a oblast umění tím pro nás ještě nekončila. Navštívili jsme také ateliér, ve kterém tvořil svá díla „otec moderního umění”, Paul Cézanne, a ke konci týdne jsme se prošli muzeem moderního umění - Fondation Maeght.

Nebyli jsme ochuzeni ani o přírodní krásy. Poblíž Marseille jsme vystoupali na vápencové útesy v NP Calanques, kde se nám naskytl neobyčejný pohled na moře Azurového pobřeží, ve kterém se mnozí z nás dokonce vykoupali. Další na programu byla také přírodní rezervace Parc Ornithologique du Pont de Gau  s koloniemi plameňáků, kteří byli tak blízko nás, až se tomu nechtělo věřit.

Velký dojem udělala na všechny okrová vesnice Roussillon, která právem patří k nejkrásnějším vesnicím Francie. Každý dům a ulice totiž mají červený nádech. Roussillon je známá někdejší těžbou okru, který poskytoval přírodní barvy a těžil se ve skalách, kolem kterých dnes vede tzv. okrová stezka. Tu jsme si prošli a ti z nás, kteří si ten den obuli bílé boty, nebyli posléze nejnadšenější. Ona okrová stezka totiž skutečně barvila.

Závěrem naší týdenní výpravy se stalo Monako, tedy druhý nejmenší stát světa. Zde jsme si prošli botanickou zahradu, knížecí město, viděli jsme krásná akvária ve známém oceánografickém muzeu a někteří z nás došli až do Monte Carla. Navíc se nám poštěstilo spatřit celé centrum Monaka jak za dne, tak za noci při všech jeho světlech. Ukončení zájezdu na takto velkolepém místě se nedá nazvat jinak, než „velkolepé“.

Když se tedy vrátím k otázce na začátku celého textu a zeptám se: „Jak že se nám ve Francii líbilo?” Inu, posuďte sami, ale odpověď je poměrně jasná: “C’était beau.”

Děkujeme!

Kateřina Pokorná, V4

Basketbalový turnaj všech generací

V sobotu 22. září uspořádalo Gymnázium Říčany otevřený basketbalový turnaj pro všechny, kteří měli chuť si přijít zahrát. V tělocvičně gymnázia se sešlo přes třicet lidí nejrůznějšího věku -  nejstarší hráč měl něco málo přes šedesát let, nejmladší účastnice byly z prvního stupně základní školy. Sešli se zde bývalí i současní studenti našeho „ústavu“ a další říčanští i přespolní sportovci a sportovkyně. Sestavilo se pět smíšených družstev a turnaj mohl začít. Všichni hráli s nadšením a ve všech zápasech se předvedl opravdu dobrý basketbal. Některé vstřelené koše byly přímo mistrovské. Tak doufám, že se zase sejdeme na dalším turnaji.

                                                                     D. Dandová

žitky z psího útulku

V úterý 18. září byla naše třída sekunda na exkurzi v psím útulku v Troji. Na tento výlet jsem se těšil, protože mám rád zvířata a zajímalo mě, jak psi v útulku žijí.

Po příchodu do útulku jsem byl příjemně překvapen, protože jsem viděl, že je o pejsky dobře postaráno. V útulku bylo přes 90 psů. Kromě nich se starali i o tropická zvířata - například o hady, želvy, agamy a o další plazy, které našli v Praze a okolí.  Každý pejsek měl svůj pelíšek, ale neměli volný výběh. Bohužel byli smutní, protože jim chybělo lidské pohlazení. Přinesli jsme do útulku pro pejsky pamlsky a deky a také jsme předali finanční dar.

Myslím si, že se v útulku mají psi dobře, ale doufám, že si brzy najdou nového páníčka, který je bude mít rád tak, jako já svoji Yoshi, kterou mám doma. A že si lidé rozmyslí, než si pořídí svého mazlíčka, aby pak nemusel skončit v útulku, až je přestane bavit se o něho starat.

                Filip Antoš, sekunda

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2018 Všechna práva vyhrazena