Husitské Říčansko

31. 5. 2019

Díl 2. (1424 – 1448)

V předchozím díle jsme opustili husitské Říčansko v čase smrti Jana Žižky. Vrchní hejtmané husitských vojsk, jako byli Jan Hvězda z Vícemilic nebo Bohuslav ze Švamberka (katolický konvertita) Žižku o příliš dlouho dobu nepřežili. Doba husitských válek po smrti Žižkově tak bývá spojována nejčastěji s knězem Prokopem Holým, který byl sice vůdčí osobností mezi radikálními husity, ovšem nikoliv hejtmanem. Vůdčí osobností radikálních husitů byl až do bitvy u Lipan, kde byli 30. května 1434 poraženi radikálové umírněnými husity pod velením Diviše Bořka z Miletínka.

O samotném městečku Říčany vůbec nevíme, komu v této době patřilo. S největší pravděpodobností bylo nadále pod nadvládou pražského svazu husitů. V literatuře se sice objevují názory, že po Lipanech se mohlo městečko dočasně navrátit pánům z Říčan, toto tvrzení ovšem není podloženo žádnými prameny.  Proto se v tomto díle našeho seriálu zaměříme na okolí Říčan. Pozoruhodnou lokalitou blízko Říčan byl ovšem dnes již zaniklý hrad v blízkém Tehově. Tento hrádek, původně ovládaný pražskými měšťany, se stal během 20. let 15. století sídlem jednoho z předních husitských vůdců Jana Roháče z Dubé, pocházejícího z rodu erbu ostrve původem z Benešovska. Roháč z Dubé na sebe poprvé výrazněji upozornil již na počátku 15. století, kdy je doložen jako člen loupežnické družiny Jana Zúla z Ostředka, později se objevuje mezi vyšehradskými many. Za husitských válek se účastnil například bitvy na Vítkově, dobytí Lomnice (kde se stal hejtmanem) či bitvy u Ústí. Od roku 1427 byl hejtmanem v Čáslavi. Pobyt Roháče přímo v Tehově sice není pramenně doložen, známe jen jména jeho zde působících purkrabí, jimiž byli Bolek a posléze jistý Oldřich „z Říčan“, jehož spojitost s rodem pánů z Říčan není prokazatelná. Roháč si ovšem svého tehovského hradu očividně vážil, neboť se podle něj i psal („Johannes Rohac de Duba alias de Thehow“). Po bitvě u Lipan se ovšem Roháč stáhl, ztratil většinu svým majetků a uchýlil se na hrádek Sion u Kutné Hory. Jeho další osudy jsou všeobecně známy.  

Tehov získal král Zikmund, jenž jej roku 1436 udělil zástavně jinému husitskému válečníkovi, Janu Kamarétovi ze Žirovnice, a roku 1445 je jako vlastník Tehova doložen Jetřich z Miletínka, bratr lipanského vítěze Diviše. Za Mnichovicemi stávala tvrz Myšlín, sídlo rodu husitských válečníků Kostků z Postupic, kteří sehráli významnou roli především v době poděbradské. Konkrétně zde sídlil Zdeněk II. Kostka z Postupic s manželkou Annou z Myšlína.  Ten získal roku 1444 do zástavy od Běty z Konojed hrad Zlenice. Hrad však současně zástavně držel Kuneš Rozkoš z Dubé, s nimiž pak Kostkové vedli spor, v němž zvítězili.  O předchozích vlastnících Zlenic rytířích z Konojed bohužel mnoho nevíme. Významné vlastníky měla ze sídel v okolí Říčan někdejší komenda v Uhříněvsi, která byla v držení vladyků z Kunvaldu erbu baziliška, držitelů hradu Dražice.

Po smrti krále Zikmunda nastoupil na český trůn jeho zeť Albrecht Habsburský, za jehož vlády se opět české země ocitly ve válce, a to mezi příznivci Habsburků a Jagellonců, kteří o české království usilovali. Když se Albrecht chystal vojensky vytáhnout proti Táboru jakožto centru polské strany, se svými spojenci na počátku srpna 1438 setrval dva dny u Říčan („in campos versus Rziczan“). Po jeho předčasné smrti (zemřel v Uhrách na úplavici) se ocitlo české království ve stavu bezvládí. Dědic trůnu Ladislav Habsburský, zvaný díky svému narození po otcově smrti Pohrobek, nebyl schopen vlády, a tak v jeho dědičných zemích vládla šlechta. Česká šlechta ustanovila dohodou známou jako „list mírný“, že se ujme vlády, bude dodržovat mír a požadovat uznání Jana Rokycany jako pražského arcibiskupa.  V krajích se ustanovily lokální mírová uskupení šlechticů, která měla za úkol trestat všechny možné agresory vojenským zásahem. V Kouřimském kraji, kam náležely i Říčany, byli za vrchní landfrýdní hejtmany ustanoveni Hynce Ptáček z Pirkštejna a Jan Čabelický ze Soutic. Jedním z nejmocnějších šlechticů doby bezvládí byl Jiří z Poděbrad, soupeřící o moc v Čechách s rody Rožmberků a Šternberků. Jiří byl po smrti Hynce Ptáčka († 1444) vůdčím představitelem šlechty v krajích na východ od Prahy a angažoval se mimo jiné i v otázce sporů českých žoldnéřů se saskými knížaty, kteří jim nezaplatili za jejich služby. Jiří sebral vojska z východočeských krajů a předstíral, že zaútočí na Sasko a české žoldnéře pomstí. Ve skutečnosti však se svým vojskem postupoval směrem ku Praze, kterou dobyl na počátku září 1448. V jeho vojsku byli i Hynek a Jiřík z Říčan. Ti již s Říčany vyjma predikátu neměli mnoho společného. Pro Poděbradova zajatce, nejvyššího pražského purkrabího Menharta z Hradce, spojence jeho největšího soupeře Oldřicha z Rožmberka, se ovšem Říčany staly osudovým místem.             

Pokračování příště 

Jan Boukal,

Muzeum Říčany

 

Literatura:  Historický ústav Akademie věd – kartotéka Augusta Sedláčka, Kronika Bartoška z Drahonic, Kapitoly z dějin Říčan, Město Říčany v minulosti a přítomnosti, Hrady, zámky a tvrze Království českého, Jan Roháč z Dubé a další.

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2019 Všechna práva vyhrazena