Komunitní centrum Říčany

Osobní asistence pro seniory
a zdravotně postižené

Je pro vás obtížné obstarávání každodenních činností spojených s vašimi potřebami vzhledem k zdravotnímu znevýhodnění, nebo věku?  Vnímáte, že ve vašem okolí někdo potřebuje pomoc, při zajišťování domácí péče?

Komunitní centrum Říčany nabízí asistovanou domácí péči v rozsahu většiny úkonů, spojených s obstaráním každodenních záležitostí, které jsou nezbytné k důstojnému životu v domácím prostředí.

Naši odborně vyškolení asistenti mají mnoho zkušeností a ke klientům vždy přistupují s lidským porozuměním a vnímáním celé jejich situace.

V jejich práci se leckdy odehrávají příběhy, o které bychom se s vámi rádi podělili. Jeden z nich tedy přinášíme v následujících řádcích. Autorkou je naše odborná asistentka

                                                               Martin Machaň

Těžký život asistenta

Ráno jako každé jiné. Do všeho prší. Mám před sebou návštěvu prvního klienta a nasedám do auta, je asi 7:40. Květnové ráno všedního dne. Doprava nabývá na intenzitě, rodiče svážejí děti do říčanských škol. Všude je cítit ranní nervozita a všeobecný spěch. Vyrážím směrem na Křenice. Jezdím tudy několikrát týdně, znám každou zatáčku.

No, asi ne dost…

Nevím, co jsem to ráno udělala nebo neudělala, najednou se však moje auto dostává do smyku.  Řítím se nezvladatelně do protisměru proti souvislé koloně osobních i nákladních vozů. Dech se zastavuje a srdce buší jako splašené. Volantem točím zoufale doprava. Auto nereaguje. S vytřeštěnýma očima sleduji, jak se řítím na první dva vozy v koloně. Pořád točím doprava. Chybí sotva pár centimetrů do srážky, když vůz náhle konečně zabere a stočí se napravo. Teď pro změnu mířím, na opačnou stranu, směrem do pole. Mám štěstí. Na této straně nejsou u krajnice stromy. Řítím se do pole, auto na něco naráží a prudce se naklání na pravou stranu. Už to vypadá, že skončím na boku. S těžkým žuchnutím nakonec auto dopadne na všechna čtyři kola. Instinktivně šlapu na brzdu. Příliš zprudka. Auto se prudce otáčí o 180 stupňů a po chvilce, zabořené v bahně, zastavuje na kraji pole, směrem do protisměru.

Nadechuji se, pomalu mi dochází, co se stalo, a začínám se třást. Auta zastavují a pár lidí přibíhá na pomoc. Nic mi naštěstí není. Jsem jen v šoku a nezvladatelně se třesu.

Nakonec se trochu vzpamatuji. Volám do kanceláře. Není, kdo by mě mohl ve službě zastoupit, tak musím pokračovat. Klienty nemůžeme nechat bez pomoci. Volám manželovi, aby mne přijel vytáhnout. Odvezu zablácené auto do servisu. Tam se teprve rozbrečím. Vypiju půl litru vody a silné kafe. Manžel se potřebuje vrátit do práce. Odveze nás, já si půjčuji jeho auto a pokračuji ve službě. Nehoda mi sebrala nesmírné množství energie. V 15:30 jedu konečně domů. S pohledem vzhůru děkuji za štěstí a okamžitě usínám. Tímto děkuji všem, kteří zastavili, projevili zájem a nabídli pomoc. A vy, utroubený, neurotický troubo, trhněte si nohou.

Veškeré informace o činnosti komunitního centra Říčany, aktuality, pracovní tým a kontakty naleznete na našich internetových stránkách: www.kcricany.cz.

Martin Machaň