Laskavý vychovatel Leopold Pek

Jeho jméno znají Říčanští z názvu ulice na sídlišti v blízkosti Olivovny. Kdo to byl, však ví už málokdo. Významný muž, který se podílel na výchově dětí bez rodičů, domova a zájmu společnosti, se narodil v Litomyšli 2. listopadu 1855.

Původní pozici pedagoga na pražských školách vyměnil za řízení vychovatelen a stal se v tomto oboru uznávanou autoritou. V Říčanech působil osmnáct let ve vychovatelně manželů Olivových. K této dráze ho přiměla i osobní zkušenost. Pocházel z tkalcovské rodiny a přišel na svět jako poslední z pěti synů. I přes brzkou ztrátu rodičů vystudoval v Litomyšli nižší reálku. Předcházela jí piaristická hlavní škola, ve které se setkal s přísnou kázní a tělesnými tresty. Ty v pozdější době zásadně odmítal. Vyvolávaly v něm strach a odpor.

Po zmíněné reálce se měl v dobříšských železárnách, kde žil jeho bratr Mikuláš, vyučit zámečníkem. Díky svému vzdělání se ale stal domácím vychovatelem dětí správce Collorado-Mansfeldských železáren. Po menších neshodách odešel do Prahy na učitelský ústav v Panské ulici. Po jeho absolvování mu první místo zajistil sám ředitel ústavu Jan Lepař a po několika letech praxe složil zkoušku z učitelství na měšťanských školách. Působil v učitelském spolku Budeč a v Učitelské besedě, a tak se dostal do povědomí veřejnosti a mohl získat vedoucí pozici v libeňské vychovatelně. Bylo mu sedmadvacet let. Vychovatelna byla založena, také přičiněním vlastence a národopisce Vojtěcha Náprstka, roku 1883. Ještě než nastoupil do funkce, seznámil se Pek v rámci studijní cesty po Německu (na kterou ho poslala rada města Prahy) s organizací a prací ústavů toho druhu. Navštívil jich celkem sedmatřicet a s tím, co na této cestě zažil, se svěřuje v knize „Obrazy z cesty paedagogické“ kterou roku 1885 vydal vlastním nákladem.

Leopold Pek oboru skutečně rozuměl – z říčanské Olivovny, na jejímž projektu se osobně podílel, tak mohl učinit ústav, který zastával přední místo mezi veřejnými vychovatelnami nejen v monarchii, ale v celé Evropě. Zvláště proto, že k tomu účelu byl od počátku koncipován. „Vychovatelna manželů Olivových“ byla otevřena v říjnu 1896, měla pomáhat dětem, kterým pro neschopnost rodiny hrozilo mravní narušení. Coby její první ředitel Pek zastával názor, že „…jedině na zásadě pevné citové vazby je možné vytvářet pevné mravní základy.“ Byla pro něj důležitá příjemná atmosféra a přátelský přístup. Se všemi svými chovanci se nejméně čtyřikrát ročně setkával, chválil, domlouval či káral. Měl ohromnou autoritu a obešel se bez tělesných trestů. I k těm mohlo podle stanov dojít, mohla je ale vykonávat jen určená osoba v přítomnosti dalších dvou dospělých.

Tento přístup měl dětem nahradit domov a rodinu. Kapacita vychovatelny byla 120 míst, z toho 80 míst pro dívky. I přes takto vysoké číslo se snažil být s každým v kontaktu i později, když svůj „domov“ opustili. Pomáhaly mu k tomu také Noviny z Olivovny, které sám psal, vytvářel kopie a distribuoval. Vycházely v letech 1908 až 1914. V nich „…zval k návštěvám, upozorňoval na výročí, podával informace o osudech chovanců a upozorňoval na nebezpečí a úskalí života.“ Ve vychovatelně pracoval do roku 1914. Poté odešel kvůli nemoci své ženy (a dlouholeté spolupracovnice v péči o opuštěnou mládež) Kamily Halířové na odpočinek do Nymburka, odkud pocházela.

Za svou dobře odvedenou a milovanou práci byl už za života oceňován, a to i v zahraničí. Odkazem jeho života se stali lidé, kteří na něho s láskou vzpomínali jako na svého otce, který je měl upřímně rád a chtěl, aby se v životě neztratili. Jedna z jeho chovanek, F. Novotná, se o něj ve stáří starala. A to až do jeho smrti v Nymburku v květnu roku 1937.

Šárka Vydrařová

Foto Leopold Pek (1855–1937)