Mecenáška Růžena Klímová

(pokračování z minulého čísla)

Industriální učitelka Růžena Klímová, mecenáška místního muzea, se aktivně zapojovala do společenského života Říčan. Už od mládí se také věnovala ochotnickému divadlu.

V roce 1878 ztvárnila roli Anny, manželky hospodského, ve hře „Otče náš,“ kterou (jak víme z dochovaných plakátů) nastudovalo tehdejší Ochotnické divadlo v Říčanech. Podle Kapitol z dějin Říčan byla jednou z nejobsazovanějších hereček. Její vřelý vztah k této aktivitě dosvědčují slova divadelníka Václava Figara: „Růžena Klímová (…) byla nadšenou ochotnicí. Ještě ve svém stáří ráda vzpomínala na své ochotničení a byla ochotnictvu vždy příznivě nakloněna. Nevynechala ani jedno představení, a když byla později churavá, alespoň si zakoupila lístek.“ – Dočteme se v korespondenci s dalším významným říčanským ochotníkem, někdejším legionářem Janem Petříčkem.

Odkaz společenské a aktivní ženy

V roce 1902 byla ve svých pětačtyřiceti letech vyzvána, aby převzala funkci inspicientky divadelních představení u Čtenářské besedy. Byla členkou mnoha spolků, kde přinejmenším platila členské  příspěvky. Jedná se o tuto dlouhou řadu: TJ Sokol Říčany, Společnost přátel Lužice v Praze, Zemský spolek českých pensistů učitelů škol obecných a měšťanských v republice Československé, spolek „Komenský“ v Praze – Místní odbor Říčany, Národní Jednota Severočeská, Masarykova Letecká liga. Přínos Růženy Klímové pro celé město a budoucí generace ovšem spočívá v jejím odkazu, kterým se výrazně zapsala do dějin města. Podle své závěti (z roku 1939) vyřešila dlouholetý ožehavý problém vzdělávací instituce založené v roce 1908, totiž budoucího Muzea Říčany. Muzeu odkázala nemovitý majetek. Zmíněný dokument obsahuje tuto formulaci: „Vilku odkazuji městu Říčanům, aby zde výhradně bylo zřízeno museum, neboť pro jiný účel nesmí jí být použito.“ Jejím přáním bylo, aby se nikdy nezapomnělo na zdejší rod Klímů. Podle Lidového deníku ze 4. prosince 1940 se jedná o „ první případ v dějinách tohoto města, kdy se mu dostalo takového odkazu.“

Vila Růženka pro budoucnost

Zajímavé je, kdo se postaral o samotnou stavbu jejího domu – vily Růženky čp. 271. O stavební povolení k této vile žádal v roce 1904 tehdejší říčanský starosta Karel Klíma. Shoda příjmení není náhodná, byli to sourozenci a Růžena se stala kmotrou hned čtyř z devíti Karlových dětí. Majitelkou vily v dnešní Rýdlově ulici se stala slečna učitelka Klímová roku 1911, kdy ji zakoupila od své švagrové Františky (Karel zemřel v roce 1905). Zaplatila za dům 9000 korun z toho 3000 v hotovosti. Podle zápisu o ukončení stavby z července 1905 je patrné, že hned od začátku mohla vilka sloužit jako ubytovací prostor pro přijíždějící výletníky. V přízemí domu se totiž vedle dvou pokojů a toalety nacházely také dvě kuchyně. Potvrzuje to i seznam letních hostů v Říčanech za rok 1914, kde vila Růženka čp. 271 také figuruje. Pobýt zde na letním bytě přijela v daném roce čtyřčlenná rodina obchodnice A. Horákové a tříčlenná rodina pokladníka J. Fleischmanna. Je velmi pravděpodobné, že pro přepravu využili železniční dráhu Františka Josefa I., která Říčany a Radošovice propojovala s Prahou, a tak sem Pražané mohli pohodlně vycestovat a trávit zde volný čas.

Růžena Klímová pak odkázala celkem 11 000 korun na dobročinné účely – konkrétně například spolku Komenský, Jedličkově ústavu a Slepým dívkám na Kampě každému po pětisetkoruně. Vřelý celoživotní vztah k divadlu potvrdila i darováním jednoho tisíce korun spolku starých herců. Jako členka Sokola Říčany nezapomněla ani na něj, šlo o částku 2 500 korun. Ty převzala Středočeská župa Jana Podlipného s příslibem, že je říčanský Sokol dostane, až bude jeho činnost opět po válce obnovena. Jeden tisíc korun věnovala také na školní pomůcky.

Významná říčanská žena zemřela v požehnaném věku osmdesáti tří let 21. listopadu 1940 ve svém domě. Na parte, které vytiskla knihtiskárna Petra Duška na říčanském náměstí, se uvádí, že byla zpopelněna 26. listopadu v 10 hodin v novém pražském krematoriu (nejspíš ve Strašnicích). Obřad zajistilo Krematorium v Praze, spolek pro pohřbívání žehem, jehož byla zakládající členkou. Dekorace, svíce, nosiče a obsluhu při jejím pohřbu obstaral první říčanský pohřební ústav Aloise Sommera. Její ostatky byly uloženy do předem připravené hrobky na říčanském hřbitově v kovové popelnici s jejím jménem a daty narození a úmrtí.

Toužebné přání slečny učitelky se v současném aktivním říčanském muzeu bezesporu plní – a snad i tato vzpomínka přispěla k většímu povědomí o rodině Klímově, která pro Říčany mnohé vykonala.

Šárka Vydrařová,

spolupracovnice Muzea Říčany

Jako zdroje informací autorce textu posloužily: radošovická školní kronika 1906–1953, říčanská školní kronika 1878–1926 (obojí uložené v SOkA Praha-východ), dále podklady z archivu Stavebního úřadu v Říčanech a z Muzea Říčany.