Nechte zvony znít se zvonem míru v Roveretu

Léta jsem zvonila na zvony, a byť nyní nejsem aktivním zvoníkem, ráda zvony poslouchám a vždy přemítám, pohání-li je síla lidská, či elektrická. Se sestrou, jež zvony dokumentovala, jsme navštívily mnoho věží, kde kvůli válečným rekvizicím zůstal jediný malý zvon a ostatní byly přetaveny na zbraně.

O to více fascinující nám přišel osud zvonu míru z italského Rovereta. Zde v první světové válce probíhaly kruté boje, jichž se účastnily i naše legie. Po jejím konci, na popud místního faráře Dona Antonia Rossara, byl ulit ze zbraní, jež zůstaly na polích, zvon o váze 22,6 tun. Kov věnovaly země účastnící se 1. světové války.

Zdánlivě vzdálené Rovereto se naší rodině postavilo do cesty letos na jaře a pro nás nebylo možné je bez povšimnutí minout.

Zvon zvoní denně večer a v neděli v poledne sto údery. Od roku 1941 byl 2x přelit a 1x přestěhován, a to z hradu na vrcholek nad městem. Odtud se jeho velebný hlas nese celým údolím. A tak zvon zvoní, aby lidé nezapomněli… Jeho historii mapují informační panely a cestu lemují stožáry s vlajkami zemí, jež se k jeho poselství připojily.

Na počest našich legionářů se zvonilo dvěma sty údery původně 15. června, později byl termín změněn na 28. říjen.

Na návrh PhDr. Zlaty Fořtové připojit se k této poctě vznikla v roce 2001 Říčanská výzva, nabádající ke zvonění i další česká města. V Říčanech se od té doby zvoní každoročně. A nejen u nás, ale i v Pyšelích, Praze-Řepích, Benešově…

Výzvu nyní šíří Jan Kostrhoun, člen SDH Pyšely. Informací o zvonu i zvonění má převeliké množství, uvítá však další. Neznáte například nějakého italského historika, který se touto problematikou zabývá?

Eva Horáčková Jungm.