Bambinárium

S příchodem nového roku si každoročně připomínáme, že čas ubíhá a řada z nás tak vstupuje do jeho začátku s nějakým přáním či předsevzetím, znáte to... Mít více času na své blízké nebo na své koníčky, začít s cvičením, zhubnout nebo přestat s některými neřestmi jako je kouření apod. A tak přeji nám všem, aby se podařilo splnit vše podle představ a pokud možno co nejlépe.

Když se to ale vezme kolem a kolem, celý život je vlastně spousta každodenních začátků, vyplněných krásou i nedostatky. K němu už to prostě patří a je víceméně jakousi lidskou přirozeností to pěkné přijímat, a to horší odmítat. V ideálním případě se snažíme o nápravu a prostě, když na to přijde, chceme „vzít věci za správný konec“. 

Ale neměl by to být spíše ten správný začátek? Začátek všeho je vlastně začátek života, dětství, okolí, které nás obklopuje, láska, která pomáhá tvořit. Přeji si, aby se právě dětem dostávalo tolik pozornosti, kolik si zaslouží, doma i ve škole. Mířím dnes zcela záměrně na věc, která se zdá být zprostředkovatelem pohodlí, svobody a pohody, avšak ve svém důsledku působí zcela opačně. Mám na mysli počítač, tablet či mobilní telefon. Ať už v rukou rodičů či dokonce dětí se tento komunikační zázrak stává paradoxně překážkou právě v komunikaci, a to té pravé mezilidské. Je smutné vidět rodinku v autobuse, v restauraci, na návštěvě u známých, či doma, kde sedí všichni „přilepení“ na displeji a jejich hovor se v lepším případě omezuje na komentář sledovaných odkazů.

Chytrý telefon nám dává pocit, že jsme svobodní a mocní, zatím jsme závislí, v podstatě zotročení, a o mnohé přicházíme. Věřím, že právě toto stojí za novoroční zamyšlení.  Nejedna maminka si totiž povzdechne, když vidí či slyší, jaký je její domácí „vzteklounek“ nebo „nemluva“ ve školce komunikativní a pohodový. Věc se má totiž tak: děti jsou jako zrcadla. Ukazují nám náš obraz se všemi detaily.  Kolikrát jen stačí si to uvědomit a něco dobrého podniknout. 

Ve školce jdeme dětem příkladem, chytré telefony v našich rukou neuvidí. Mají tak možnost komunikovat v pohodě, nemusí čekat, až se zrak dospělého „odlepí“ od telefonu, nemusí se dlouho dožadovat pozornosti. Přeji nám všem, abychom dokázali rozšířit tuto atmosféru do všech našich domovů. V tomto skutečném světě pak uděláme vše pro to, aby se jej děti učily tvořit takový, jaký by měl být, abychom si všichni rozuměli. 

Přijďte se k nám podívat, srdečně zveme. Připravujeme pro vás několik dní otevřených dveří.

Ten první jsme naplánovali už teď v lednu, 31. 1. 2019. Podrobnější informace naleznete na našich stránkách nebo našem Facebooku.

Dagmar Hrabová