O Sokole v Říčanech

Část 7.

V roce 2012 vydala Tělocvičná jednota Sokol Říčany a Radošovice ve spolupráci s Muzeem Říčany publikaci „Po stopách Sokola – Dlouhá cesta se zastavením v Říčanech“. Publikaci, která byla vydána ke 150. výročí založení Sokola v naší vlasti, zpracovala paní Jaroslava Tůmová. V Kurýru jsou uvedeny na sebe navazující části z této publikace týkající se Sokola v našem městě, které vybral Vladimír Valenta. V minulém čísle Kurýru 6/2017 byl popsán vznik Husovy knihovny a Bia Sokol.

V Kronice Sokola Radošovice čteme: „Založení jednoty bylo uspíšeno událostí, která v sokolstvu nemá nikdy nastati, ale bohužel ani Sokol jí nebývá ušetřen. V jednotě Říčany totiž vyvrcholil rozkol o valné hromadě, jejž nikomu se nepodařilo urovnati ... Smutná tato událost skončila odchodem většiny cvičitelského sboru ... Vedle řady jiných sester a bratří odešel též okrskový náčelník bratr Ota Karafiát ... Příchod jejich byl velmi vítán, ač jsme z události v jednotě Říčany ani dost málo se neradovali ... S nadšením, jež nesmí vyprchati, jsme tedy vykročili”.

Sokol Radošovice byl založen na ustavující schůzi 15. března 1932 v hotelu Amerika. Starostou byl zvolen řídící učitel Karel Čermák, místostarostou František Polák, stavitel a starosta Radošovic, náčelníkem Mikoláš Bretl, další rok krátce Jaroslav Svoboda, poté Přemysl Čermák, náčelnicí Anežka Pánková. Jednou z cvičitelek byla Hedvika Karafiátová, náčelnice I. okrsku župy, cvičitelem a úspěšným gymnastou byl Otakar Karafiát st. Vzdělavatelem zvolen Jan Husták, rada státních drah. Žactvo a dospělí cvičili na zasklené verandě jmenovaného hotelu, kterou jim zapůjčil majitel Arnošt Hermann, též sokol. Jednota se zúčastnila X. všesokolského sletu s 25 muži, 11 ženami a 25 dětmi. První slavnostní veřejné cvičení v Radošovicích se konalo 18. října 1932.

Jednota vyvíjela bohatou kulturní a sportovní činnost. Uspořádala tělocvičnou akademii, v roce 1933 první šibřinky s pohybovými půlnočními scénami, okrskové cvičení, rytmická cvičení s hudbou, provozovala loutkové divadlo. Sokolové také tvořili většinu členstva v ochotnickém divadelním spolku Dramatika. Jeho režisérem a vůdčí osobností po mnoho let byl rovněž sokol a někdejší ruský legionář Jan Petříček. V roce 1933 zvolena náčelnicí jednoty Marie Kafková. Cvičilo se v restauraci Sport, protože do hotelu Amerika (dnes zbořen) se členstvo už nevešlo. Jednota odkoupila z majetku Lichtensteinů jeden a čtvrt hektaru lesního pozemku v Radošovicích. Les je v majetku Sokola dodnes.

V roce 1934 navázána opět přátelská spolupráce s říčanským Sokolem. Provozují se prostná cvičení, lehká atletika, volejbal a pořádají se soutěže mezi oběma jednotami. Rodina Kulíkova věnovala sokolské jednotě velkorysý dar: dům čp. 136, který byl později prodán a výtěžek použit při výstavbě sokolovny. Praporový fond v roce 1936 obnášel 3 424 Kč. Prapor, zhotovený v Jedličkově ústavu v Praze, rozvinuli sokolové v čele se starostou jednoty Čermákem 10. května 1934 při velké slavnosti v Radošovicích za účasti starosty župy
a dalších hostů (prapor po roce 1990 nenalezen). Jednota se rychle rozrůstala, roku 1938 měla 292 dospělých členů, 35 dorostenců a 85 žáků. V roce 1939 při vysazování aleje navštívila pracující dorostenky náčelnice ČOS Marie Provazníková.

I Sokol Radošovice byl v nacistické éře postižen zákazem činnosti. V létech 1942 – 1943 se uchovával sokolský duch při přednáškách a besedách na utajených setkáních, na společných výletech zejména členů z loutkářského odboru. V rámci zatýkání 139 sokolských činovníků ČOS v roce 1941 byl zatčen a uvězněn nejprve v Pečkárně, pak na Pankráci a v Terezíně i Jan Husták, vzdělavatel jednoty, místostarosta Středočeské župy J. Podlipného a člen předsednictva ČOS. Odtud byl spolu s ostatními transportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Pouze devět jich přežilo a vrátilo se s podlomeným zdravím, mezi nimi
i Jan Husták. Další obětí byla členka jednoty sestra Ungermannová, která zahynula v plynové komoře v Osvětimi.

Po válce obnovená jednota pokračovala ve svých aktivitách. Roku 1947 se jí podařilo to, co se nepodařilo nikdy sokolům v Říčanech: vybudovat sokolovnu. Ta byla postavena na dosavadním cvičišti na východním okraji Radošovic, v nyní Strašínské ulici. Podle vzpomínek pamětníků byla, podobně jako Bio Sokol, přebudována z dovezeného vojenského baráku z Chlumu na Sedlčansku. Objekt byl vztyčen na podezdívce, kterou vybudovali členové svépomocí. V takřka dokončené budově byl hostem i člen ČOS, gymnasta
a slavný závodník, pozdější náčelník ČOS Miroslav Klinger ze Sokola Nusle.

V. V.

Náčelnice ČOS M. Provazníková (vpředu druhá zprava) v Radošovicích v roce 1939