Odešel Jiří Škába, nálezce nejstaršího pokladu v Říčanech

V posledních čtyřech číslech Kurýru jste mohli sledovat seriál „Příběh pokladu“, který pojednával o detailech nálezu nejstaršího mincovního pokladu v Říčanech. Nalezl jej Jiří Škába v devadesátých letech 20. století. Muž, který svou „zálibou v kopání starých i nových sklepů“ nesmírně přispěl k historickým poznatkům města Říčany, svou životní cestu zakončil 23. srpna tohoto roku. Nyní si dovolíme poukázat na to, jaký vlastně byl.

Spíše introvertní a dalo by se říci až samotář. Ale pokud již došlo na nějaké setkání s lidmi nebo přáteli, velmi rád si povídal o různých tématech. Měl značně široký záběr znalostí, všeobecný přehled a skvělou paměť na technická i časová data. Byl to srdečný a hodný člověk. Jedna vlastnost byla však dominantní a definovala jej na celý život. Je to vytrvalost. Když se na něco zaměřil, s obrovskou houževnatostí pracoval, a nakonec vždy dosáhl kýženého výsledku. Tato vlastnost se projevovala ve všech okamžicích jeho života, které mu osud přinesl. Naposled zejména tím, jak se celé čtvrtstoletí vyrovnával se svou nemocí – roztroušenou sklerózou. Nikdy si však nestěžoval a svému okolí nedával nic najevo. Vytrvalost u něj byla propojena i s obrovskou pracovitostí.

V roli dědečka byl výjimečný. Jeho tři vnoučátka Davídek, Deniska a Martínek v něm měla opravdu skvělého, pečujícího a nesobeckého dědečka, který si s nimi hrál, i když jemu samotnému již bylo špatně z důvodu oné vážné nemoci. Srdečnost, vytrvalost, pracovitost, tvrdost k sobě samému a naproti tomu schopnost myslet v prvé řadě na druhé jsou vlastnosti, které asi nejvíce definují Jiřího Škábu. Navždy zůstane v našich srdcích a ve vzpomínkách.

Martin Škába
Pozn. red.:K říčanskému pokladu se v příštích číslech ještě vrátíme.