Po padesáti letech

2. 11. 2018

(výstavy a doprovodný program)

Než se ještě více ochladí a nastanou dlouhé podzimní a zimní večery, stihli jsme v Říčanech tři setkání situovaná do (skoro) venkovního prostoru. Ve čtvrtek 11. října proběhla v podchodu pod říčanskou vlakovou zastávkou vernisáž výstavy fotografií Šlápoty do Mexika 68. Připomněli jsme 50. výročí cesty čtyř československých horolezkyň z Prahy do Mexica City, dějiště XIX. letních olympijských her. To, že výprava zpoza železné opony přes západní Evropu a velký kus Ameriky byla tehdy něco výjimečného, nám potvrdili i pamětníci, kteří se zahájení výstavy zúčastnili. Nebyl to nějaký obyčejný „čundr“, jak to možná dnešní mladší ročníky vnímají. Setkali jsme se s účastnicí výpravy Květou Tarantovou, dcerou říčanské „Šlápoty“ Marií Procházkovou, fotografkou Martou Běhalovou-Jedličkovou (zpracovala snímky, které cestovatelky během ročního putování pořídily) a mnohými dalšími, kteří jsou s příběhem Šlápot provázaní. U návštěvníků vernisáže vyvolávaly vystavené fotografie vzpomínky – někteří z nich totiž Šlápoty v říjnu 1967 vyprovázeli. Dokonce jsme se dozvěděli o dalších sportovkyních, které zvažovaly účast na této výpravě. Čtyři poutnice cestovaly v přelomovém období Pražského jara a do cíle dorazily krátce po srpnové okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. O jejich cestě a zážitcích se pak léta nemluvilo. Dnes mluvit můžeme. I proto udivuje, že výstavu dvanácti panelů-plakátů někdo anonymně předčasně sundal. Byť proběhla s vědomím města v prostoru pojednaném technikou graffiti, pouličního umění. Minivýstava, která Šlápoty uvedla, série fotografií ze srpna 1968 v Říčanech, měla větší štěstí – jsme rádi, že jsme se domluvili s provozovatelem bistra Na Růžku a mohli snímky vystavit ve výlohách na frekventované ulici (a nakonec i na delší dobu, než jsme původně zamýšleli).  

Poutnicko-cestovatelský motiv a zároveň propojení s naším městem měla i dvě další setkání. V úterý 16. října přijal pozvání k besedě Michael Kalný. Před pěti lety absolvoval téměř 9 000 kilometrů dlouhou pouť z Ruska do španělského Santiaga de Compostela (z jednoho konce světa na druhý). V příjemném prostředí říčanské farní stodoly návštěvníci vyslechli místy i napínavé líčení dlouhé cesty a ocenili, jak opravdová tato pouť byla – v dnešní době, kdy se putování na středověká poutní místa stává i módní záležitostí. V sobotu 20. října jsme se na pár hodin pokusili zabydlet léta opuštěnou halu někdejšího říčanského nádraží. Shlédli jsme dokumentární film Camino na kolečkách, na němž se coby kameraman podílel Tomáš Lénárd z Říčan. Jan Dušek trpící roztroušenou sklerózou překonal sám sebe, když s pomocí týmu průvodců absolvoval putování do Santiaga na kolečkách svého invalidního vozíku. Projekci obohatilo představení současného vybavení, které mají k dispozici ti, kteří se vydávají na dlouhé, ale i kratší výpravy. Oproti Šlápotám, které nesly v batozích i třicet kilogramů, mají dnešní poutníci výhodu v odlehčených materiálech a v řadě doplňků, které jim cestu mohou usnadnit a zpříjemnit. Děkujeme všem, kteří „do toho šli“s námi a výstavu s doprovodným programem různými způsoby podpořili, ať už se jednalo o organizace nebo jednotlivce. I vzhledem k zájmu Říčanských, kteří dobu před padesáti lety zažili na vlastní kůži, bychom rádi na jaře uspořádali besedu s Květou Tarantovou. O termínu a místě vás budeme včas informovat.

Renata Skalošová,
Zdeněk Vávra

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2018 Všechna práva vyhrazena