Říčany a vznik první republiky

Část 1.

Letošní rok se v celé zemi ponese v duchu oslav 100. výročí vzniku Československa. V Kurýru bychom k tomuto jubileu rádi přispěli seriálem, který připomene situaci kolem roku 1918 přímo v Říčanech. K dispozici máme unikátní pramen, kroniku vedenou od roku 1914 při místním muzeu jeho zakladatelem a správcem Aloisem Mudruňkou.

Kronika je dnes uložena ve Státním okresním archivu pro Prahu-východ. Dříve, než z ní ocitujeme výňatky, které se vážou k říčanským událostem ledna 1918, si přibližme situaci v našem městečku na konci existence Rakouska-Uherska. Říčany měly v té době necelé tři tisíce obyvatel, kteří žili ve zhruba 380 domech (v Radošovicích bydlelo přes 500 obyvatel, domů se zde nacházelo něco málo přes sto). Město již od poloviny 19. století získávalo důležité postavení díky zřizování sídel úřadů. Za Rakouska-Uherska zde úřadoval okresní soud, berní úřad, oddělení finanční stráže, okresní zastupitelstvo. Ve městě bychom našli tři lékaře, jednoho veterináře, čtyři porodní báby, dva advokáty, tři četníky. Od roku 1868 působila v Říčanech Čtenářská beseda, další spolky rychle přibývaly (1874 hasiči, 1881 zpěvácký spolek Jablonský, 1896 – nakrátko založen poprvé už 1870 – Sokol a mnohé další).

Důležitou roli hrála železnice postavená na počátku sedmdesátých let 19. století. První nádraží bylo zřízeno roku 1874. Nacházelo se více na západ (blíž ke Kolovratům). Současná nádražní budova vyrostla roku 1894. Před koncem Rakouska-Uherska došlo také ke vzniku některých významných budov, které sloužily veřejnosti. Roku 1896 byla postavena vychovatelna pro opuštěnou a zanedbanou mládež Olivovna, v roce 1908 nová školní budova na náměstí, vročení 1900 má přestavba kostela sv. Petra a Pavla do dnešní podoby, v roce 1913 byla zahájena výstavba Okresního domu jakožto chystaného sídla okresního úřadu (dnes nová radnice). V starostenském křesle seděl roku 1918 Josef Kohout.

Po klidu zbraní o Vánocích pokračovaly v lednu boje první světové války. Dotýkají se toho i zápisy ve zmíněné kronice. Alois Mudruňka jednotlivé zápisy nadepsal vždy datem, kdy se chápal pera (většinou v neděli).

6. ledna 1918

Vyhláškou na rozích se povolávají domobranci rozeni roku 1900 k odvodům. Tyto se budou konati 21. – 24. téhož měsíce v Žižkově. Minulý týden přišel vagon uhlí. Místo do školy polovina toho uhlí rozprodána lidem po 30 kg na lístky. Pošta od listopadu opět má zkrácené úřadování. Největší potíže měli vojáci, kteří jeli na dovolenou. Syn mně vypravoval: „Na nádraží v Linci mě nechtěli pustit do vlaku, ani na peron. Pomocí zřízenců železničních jsem proběhl mezi projíždějícími vlaky. Dostal jsem se dozadu, kde stál ukryt vlak ku Praze. Ostatní vojáci kromě jednoho, vzdor dovolené, nedostali se do vlaku.“

13. ledna 1918

Včera a dnes pořádá „Dramatický odbor Čtenářské besedy“ za spoluúčinkování učitelského sboru hru divadelní se školními dítkami i dospělými „Medvěd a víla“ od Krásnohorské ve prospěch Polévkového ústavu a Okresní komise o péči o mládež.

Reprodukce pohlednice zaslané blíže neznámým Josefem během první světové války na adresu Josef Karásek, Říčany
 

21. ledna 1918

 V mlékárně u Červenků, kde se mléko dávno už neprodává, protože venkovští rolníci prohlásili, že nemají pro nedostatek krmiva mléka, je sběrna tuku…, z odvedeného sádla dostaly Říčany stanovený podíl, jež pak rozprodán místnímu obyvatelstvu na lístky.

Dne 15. odpoledne při sněhové vánici se náhle zablesklo, zahřmělo. Od těch dob změnilo se počasí a sníh rychle zmizel z polí, že jest počasí jako na jaře. Tyto dny jsou opět zdraženy, a to od počátku války po třetí, tabákové výrobky. Nařízením válečného ústavu snížena dávka mouky k vaření na 250 g týdně. Následkem toho vypukly veliké stávky dělnictva ve Vídni, Brně, Dolních Rakousích, Štýrsku, Pešti. Jestli v Praze, není mi dosud známo. V noci ze dne 20. na 21. tohoto měsíce zavedený nouzový jízdní řád: Praha – Říčany 6.32 (v Říčanech 7.39), 12.15 (1.24), 3.12 (4.12), 6.18 (7.23), 6.50 (7.51) a Říčany – Praha 3.22 (v Praze 4.16), 6.04 (6.50), 7.36 (8.30), 11.05 (11.55), 5.02 (5.53).

Jezdí většinou vlaky volněji, vším právem, neboť když teď o tolik je doprava osobní zdražena, tedy se nahradí cestujícím, že déle se vezou.

26. ledna 1918

V úterý, dne 22. 1. uspořádána v Praze generální stávka. Stávkující, dle Národních listů 70.000, táhli od Musea ku Staroměstskému náměstí. Jak mi jeden očitý pozorovatel vypravoval, ubírali se v 8mistupech ve vzorném pořádku a klidu a vyslali deputaci ku místodržiteli, aby protestovali proti snížené dávce mouky. Podobné stávky téhož dne byly v Pardubicích, v Plzni, na Kladně a jiných průmyslových místech, ve Vídni aj. Naproti tomu lid sám se shlukl v Praze a na předměstích, v pátek večer (25.) vytloukl okna v kavárnách, vyrabovali obchody potravinářské. Nejvíce spoust bylo na Vinohradech.

27. ledna 1918

Noviny odpolední dostáváme druhý den. Potvrzují tuto zprávu o nepokojích. Policejní ředitelství proto nařídilo, že veškeré hostince a kavárny musí býti zavírány o deváté, obchody a vrata domovní o šesté hodině. V pondělí 21. tohoto měsíce odvedli ze 20 mladíků rozených roku 1900, tedy 17tiletých zde bydlících 3 k branné službě. Poštovní doprava jest omezena. Přijímají denně pouze 18 balíčků na zdejší poště.

Vypravovali mi, že před měsícem prodal „H.“ z blízkých „Vše.“ 1 metrák pšenice za 500 korun neznámému člověku, kterému dodal na 1.000 K bankovku 500 K. Bankovka byla falešná.

Cena piva stoupá. Zde ½ litr za 1 K, budějovické a třeboňské prý za 1 K 30 h. Kuřiva čím dál méně, v Praze prodávají 1 kg sušeného listí až za 6 K. Vypravovali mi ti, co jsou ve vojenské službě v alpských zemích, nyní na několik dní na dovolené, že mezi nimi náruživí kuřáci platí za balíček, dříve 8 h., dle nyní to smetí lesní omaštěné troškou spravedlivého tabáku, za který se nyní v trafice platí 14 h., až 2 K!! Za cigarety „Mempfisky“ až 1 K.

Pokračování příště.

Renata Skalošová – Martin Hůrka