Rugby club Mountfield Říčany

30. 10. 2015

Za angličtinou, za studiem a za ragby v Jihoafrické republice

Albert Froněk (16 let), studuje říčanské gymnázium a od čtyř let hraje ragby. Na jaře vycestoval na půl roku do Jihoafrické republiky, kde se zdokonaloval v angličtině a hrál ragby. Díky ragby se dostal na školu Pecanwood College v Hartbeespoort. Jak se mu tam líbilo, co ragby a co škola v Jižní Africe, vyprávěl Albert “Albus” Froněk pro Říčanský kurýr.

Jak jsi byl dlouho v Jižní Africe?

Strávil jsem tam bez tří dnů půlrok. Odletěl jsem z Prahy ráno 11. února do Johannesburgu s přestupem v Londýně. Potom z letiště jsem jel s veselým školním autobusovým řidičem až do města Hartbeespoort, kde jsem bydlel a chodil do školy Pecanwood College. Vracel jsem se 8. srpna z Jo’burgu, s mezipřistáním opět v Londýně.

 

Co máma s tátou? Báli se nebo byli rádi, že jedeš do světa?

Myslím, že od každého trochu. Taková nabídka lze odmítnout jen jednou. Druhá už nepřijde. Když myšlenku o mé cestě do Afriky vyslovil výborný anglický trenér Andy Chuter, který mi vzápětí dal kontakt na ředitele školy v Africe, jemuž předtím dal doporučení o mě, věřil jsem, že jsem dostatečně dobrý na to, abych se tam prosadil, naučil se něco nového a zlepšil moje ragby. Andy je vlastně takovou zárukou kvality i bezpečí. Já sám jsem se bál, ale touha po ragby, které jsem tam, na pro mě do té doby neznámé úrovni, mohl zkusit hrát, moje obavy přemohla. Nakonec se není čeho bát. Jižní Afrika je překrásná země s velmi přátelským obyvatelstvem.

 

Jak to bylo náročné učit se předměty v angličtině?

Ze začátku to nebylo vůbec lehké, ale myslím, že časem jsem to začal zvládat bez větších problémů, hlavně i díky zlepšující se angličtině, určitými znalostmi francouzštiny i některých témat, například v historii.

 

Byl jsi také zkoušený? Jaký známky jsi dostával, jestli chceš odpovědět?

Ústní zkoušení tam vůbec nebylo. Všechny známky, co jsem dostal, byly z testů. Nemohu říci, že to byl úplný propadák, je to zkrátka jiný způsob získávání, také prezentace získaných vědomostí, ale učení mě bavilo.

 

No a co ragby? Jak často jste trénovali, co tým, co v šatně? Cos hrál za post? Bodovals?

Úroveň ragby naprosto neuvěřitelná. Řekl bych, pro nás vlastně neznámá. Jako tým jsme trénovali většinou 3x nebo 4x týdně a k tomu sobotní zápas. Omezený počet tréninků jsme měli zejména kvůli náročnosti učiva ve škole. Čtyři tréninky by se mohly zdát málo, ale ve srovnání obtížností trénování tam jeden týden tréninků vydá jako dva nebo tři týdny trénování tady. Já osobně jsem musel trénovat aspoň 2x denně, abych vůbec spoluhráčům fyzicky trochu stačil. Školní tým, ve kterém jsem měl tu čest být, byl naprosto neuvěřitelný. Kluci mě přijali do týmu fakt suprově. Jsou to výborní kluci a samozřejmě výborný trenér. V šatně byla vždy výborná nálada. Někdy se třeba nedařilo, v takových situacích se všichni kluci z našeho týmu dokázali vzájemně podpořit a tým se tím srovnal. Když jsem já potřeboval s něčím poradit, věděl jsem přesně, že na ty kluky se můžu obrátit a zeptat se na cokoliv. Téměř celou dobu jsem hrál útokovku, což jsem byl rád, protože je to moje oblíbená pozice. Zahrál jsem si taky jeden zápas jako mlýnovka a pak taky dva poločasy jako tříčtvrtka. Bodů jsem ani moc nedal. Zpočátku jsem byl až jako druhý kopáč, náš kapitán kope velmi dobře, já jsem tak moc bodů nezískal. Dával jsem přednost stavbě hry a začlenění všech hráčů a jejich možností do plné hry, tak jak je to na vyšších úrovních hry běžné. Po ukončení školní herní sezóny, jsem dostal vyjímečnou příležitost, zkusit hrát za pretorijský klub v kategorii U16 a tam jsem byl týmem zvolen jako první kopáč. No a díky tomu, že jsme měli výborný, bodující tým, měl jsme pak i já hodně nakopaných bodů, převážně z konverzí.

 

Jaké byly největší rozdíly našeho a jihoafrického ragby U16?

Tým U16 ragbyového klubu Harlequin z Pretorie, kde jsem hrál ke konci mého působení v Africe, by podle mého názoru dokázal porazit průměrný extraligový tým tady. Myslím, že kluci v tomto klubu, hrající za U18, by neměli mít problém například potrápit aktuálně silnou Pragovku. Celkově bych řekl, že je Jihoafrické ragby rychlejší, silovější i techničtější.

 

Jaké bylo ubytování?

Ubytování se mi tam moc líbilo. Bydlel jsem ve Founders House ubytovně, nebo lépe řečeno minikoleji v areálu školy. Výhody to mělo hned dvě. Jednak jsem mohl trávit dost času s kamarády, ale potom pro mě důležitější výhodou bylo, že jsem měl téměř neomezený přístup na hřiště, kde jsem mohl trénovat ve volném čase.

 

Jaký byl tvůj běžný den?

Většinou jsem vstával kolem 5:30 až 6:00 abych si třeba ráno trochu i zacvičil. Snídaně byla v 7:00 a v 7:30 mi už začínala škola, takže ráno vše proběhne velmi rychle. Ve škole jsem měl 7 vyučovacích hodin, končil jsem před 14:00 hodinou a hned jsem běžel na oběd, po kterém jsem šel trénovat. To co jsem trénoval bylo vždy ovlivněno tím, jak jsem se cítil, co jsem potřeboval vylepšovat. Trénink jsem končil většinou kolem půl šesté, pak následovala večeře, po které jsem měl čas si trochu odpočinout i povinnost jít se učit. Když jsem po učení měl ještě chuť, tak jsem si dal ještě nějaký lehký cvičení, podle toho jak jsem se cítil.

 

Jaké byly víkendy?

Víkendy byly výborné, jako všude pro většinu lidí oblíbená část týdne. Pro mě to nebyla žádná výjimka. Ne, že bych nějak chodil ven, ani jsem toho moc nenacestoval, to až o prázdninách, ale o víkendu se hrály zápasy, což pro mě byla vždy velká čest nastoupit za Pecanwood College nebo Harlequin Ragby Club. Pochopitelně jsem měl také víc volného času o víkendech než v týdnu, kdy jsem měl školu, takže jsem mohl trénovat i mnohem víc.

A co kámoši z Jižní Afriky? Dopisujete si? Pozval jsi je do Říčan?

Udržuji se všemi kontakt, jsou to úžasní lidé a myslím, že to jsou kamarádi na celý život. Nějaké jsem už pozval, kdyby chtěli jet někam do Evropy na prázdniny, tak ať mě určitě navštíví. Pecanwood College plánuje přijet hrát sem k nám asi dva zápasy. Už mám zprávy, že nebudou moct přijet v té nejlepší sestavě, ale už jen jak jsem slyšel, že začali svojí fyzickou přípravu na příští sezónu tak se jich trochu, velmi oprávněně, obávám.

 

Takže jiným kluků i holkám z Říčan bys Jižní Afriku na studium a ragby doporučil?

Určitě. Jižní Afrika je opravdu nádherné místo a kohokoliv jsem tam potkal, tak byl výborný jako člověk. Vzdělávání mi přišlo na velmi vysoké úrovni a ragby snad ještě na vyšší. Obecně ale pro všechny bych dodal, „neodmítejte příležitosti, druhá třeba nepřijde“.

 

Mediální komise RC Říčany

Foto: archiv: rodina Froňkova

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2016 Všechna práva vyhrazena