Stromy kolem nás 114

Hrušeň obecná - Pyrus communis

Stojí hruška v širém poli, vršek se jí zelená. Pod ní se pase kůň vraný, pase ho má milá... Takové bukolické výjevy už česká krajina nenabízí. Hrušeň je však stále oblíbený strom, dnes hlavně v zahradách.

            Několik desítek druhů hrušní roste zejména v mírném pásu Evropy a Asie. U nás je původní hrušeň polnička (Pyrus pyraster). Vzhledem k tomu že hrušně provází lidstvo od nepaměti, některé druhy jsou velmi staří kříženci.

foto: Jakub Halaš

            Příkladem je hrušeň obecná. V rodokmenu najdeme čtyři pravděpodobné předky, kteří se již ve starověku podíleli na jejím vzniku. Ke zkřížení došlo zřejmě v oblasti jihozápadní Asie. Odtud se dostala do starého Řecka, poté k Římanům a nakonec i do střední Evropy.

            Strom dosahuje výšky až 15 m a dožívá se stáří do 150 let. Kmen kryje zprvu hladká, později destičkovitě rozpukaná kůra. Listy mohou být celokrajné nebo jemně zubaté. Bílé květy vykvétají v době rašení listů. Hruškovité až kulovité malvice obsahují tmavá zašpičatělá semena. Prodávané stromky jsou často roubované na podnože z kdouloně.

            Hrušně trpí řadou chorob. Často se vyskytuje rez hrušňová (Gymnosporangium sabinae), která je vázána na výskyt jalovců ve vzdálenosti do 200 m. Jalovec je hlavní hostitel rzi – na větvích tvoří rosolovité oranžové výrůstky. Hrušeň je mezihostitel – na listech tvoří oranžové skvrny s výrůstky vespod. Hrušeň lze proti rzi chemicky ošetřit. Nepříjemná je bakteriální spála, která končí úhynem rostliny.

foto: Jakub Halaš

            Hrušeň obecná byla vyšlechtěna v bezpočtu odrůd. Už Plinius starší jich uvádí 35. Dnes je známo asi 5 000 odrůd. Během historie se různě objevovaly a mizely, dnes má tržní význam několik desítek moderních kultivarů. Obrázek stromu je z hřiště u radošovické sokolovny.

            Hrušky nacházejí bohaté využití v kuchyni. Tvrdé dřevo vyhledávají truhláři a používá se i k výrobě hudebních nástrojů.

            Jakub Halaš