Věhlasný restauratér Antonín Jureček

29. 3. 2018

(pokračování)

Hostinským v Radošovicích byl Antonín Jureček (1906–1988) do roku 1958. Chod restaurace s koupalištěm ovlivnila druhá světová válka a změny poměrů po únoru 1948. Jurečkova aktivita a postoj k práci přinášely ale i v těchto dobách úspěch, který podtrhovaly návraty tehdejších celebrit, filmových a divadelních herců a hereček.

Ljuba Hermanová panu restauratérovi vždycky zdůrazňovala, že by si dala něco dietního. Jiřina Štěpničková zase udivovala skoky z třímetrového skokanského můstku. S Oldřichem Novým navázali přátelský vztah, který potvrdila fotografie s věnováním: „Milým, přemilým manželům Jurečkovým ze srdce rád na památku jejich návštěvy premiéry zpěvohry Plukovník chce spát.“ Rádi společně hrávali karty, například kanastu nebo pasiáns.

Nabídka pro návštěvníky byla pestrá. V restauraci to byla domácí kuchyně i pro náročné, příjemně strávené večery za doprovodu jazzu s možností tance na prosklené verandě. Na koupališti pak možnost plavání, veslování nebo skákání do vody, na břehu pak opalování či rybaření. Období zimy bylo ve znamení bruslení na zamrzlé vodní ploše, o kterou se Jurečkovi pečlivě starali, a dokonce byla v noci osvětlena. Využívali ji jak krasobruslaři, tak hokejisté.

Období druhé světové války samozřejmě nebylo snadné. Také tento podnik se musel podřídit zákazům, které se týkaly židovských obyvatel. Vedení obce Jurečkovi podle všeho navrhovalo, aby vstup Židů na koupaliště zakázal úplně. Antonín Jureček v dopise starostovi Radošovic z února 1940 píše, že jim byly vyhrazeny sotva „tři dny, resp. tři půlhodiny“ za týden. To chtělo vedení obce změnit a předejít tak případným stížnostem. Antonín Jureček jako správný živnostník, jak píše v dopise, nechápe „…Proč má to býti před veřejností, vedení obce, které jim [myšleno Židům] má přístup zakázat? (…) Vycházím z názoru, že až dosud židovský živel převládal mezi letními hosty Radošovic a že konečně Radošovice jako kolektiv by měly nejméně práv postupovati nějak aktivně proti nim, když až dosud, titíž židé Radošovice udržovali.“ Upozorňoval, že by bylo vhodné, všeobecně prospěšné a moudré, aby své finanční prostředky utráceli zde. V opačném případě by to mělo na podnik neblahý vliv. Dále reagoval na obavy z narušení veřejného pořádku, které podle něho nejsou opodstatněné. Po válce nastaly v komplexu na Rokytce přívětivější časy, ale ne nadlouho. Politickou změnou nastolenou roku 1948 se z pronajímatele podniku stal správce a zaměstnanec Sdruženého komunálního podniku. Novou nájemní smlouvou z roku 1954 se nájemcem komplexu stal Závodní klub Restaurací a jídelen spravující oddělení stravování v komunálním podniku. A právě pro tento subjekt pracoval do roku 1958 i Antonín Jureček, který vedení předal své manželce. Odchod manželů Jurečkových z Radošovic bylo provázeno nespravedlností, pro dobu příznačnou: nepodařilo se jim vymoci peníze přislíbené za pořízené vybavení restaurace, které tam zanechali.

Dalším působištěm manželů Jurečkových se od ledna 1959 staly Lázně Velichovky. Předtím zde pobývali na léčení a seznámili se s jejich ředitelkou, což jim při hledání nového místa pomohlo. Antonín zastával pozici vedoucího stravovacího provozu i pro Lázně Bělohrad, Běloves a Bohdaneč, které patřily pod správu Velichovek. Paní Božena se stala lázeňskou hospodyní přes stravování. Ve Velichovkách měli k dispozici služební byt v areálu lázní. Jejich příbuzní v tu dobu bydleli v říčanském domě paní Boženky. Ke společnému sestěhování došlo až pořízením třígenerační vily z třicátých let v Kersku, osadě, která je součástí obce Hradištko v okrese Nymburk. Domek v Říčanech prodali manželé až poté, kdy bylo jasné, že se sem nevrátí. I když se nesmířil s okolnostmi odchodu z místa v areálu na Rokytce, o návrat do Říčan Antonín usiloval. A to v době, kdy měl odejít do důchodu (což připadalo na rok 1966). Jeho snahy se však nesetkaly s úspěchem. O důvodech, proč si vybrali dům právě v Kersku, bohužel nic nevíme.

Pokračování příště.

Šárka Vydrařová

(zdroj článku: vlastní bakalářská práce „Vyhlášené výletní místo: Jureček a jeho kouzlo se zaměřením na stejnojmenný hostinec od  počátku do roku 1958 z roku 2011“ a rozhovor s Drahuškou Širokou, dcerou manželů Ježkových)

 

Manželé Jurečkovi ve zralém věku

Foto: z archivu D. Široké

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2024 Všechna práva vyhrazena