25. dubna 2024, svátek má Marek

Vladimír Čech: Ozvěny starých časů II

29. 3. 2018

Bytovka v Bezručově ulici

Od května do prosince minulého roku jste se na stránkách Kurýru setkávali se vzpomínkami

Vladimíra Čecha (*1934), obyvatele někdejšího mýta ve středu města, nejmladšího ze synů v rodině sedláka Josefa Čecha. Od dob jeho dětství kolem druhé světové války jsme se přenesli přes éru poválečnou až k padesátým létům. V sérii vzpomínek, které začínají v tomto čísle, se budeme pohybovat především v šedesátých a sedmdesátých letech. Dočtete se o autorově sportovním působení, ale ještě předtím se zastavme u vzniku domu, který míjíme při procházce Bezručovou ulicí. Rozlehlý pozemek byl dříve v soukromém vlastnictví. Na začátku šedesátých let, kdy v Říčanech, stejně jako v celé republice, bylo zoufale málo bytů, se parcela (patrně kvůli tlaku z Okresního národního výboru Praha-východ) stala majetkem města, část pozemku získalo říčanské bytové družstvo a postavilo na něm dům s osmnácti byty.

V sedmadvaceti letech jsem se poprvé oženil a se ženou Janou jsme začali bydlet v mém rodném domě, v dnešní ulici 17. listopadu čp. 44. V té době ovšem v prvním patře nebylo ani WC, ani koupelna, vodu jsme museli nosit, stejně jako uhlí a dříví do kamen. Žádné jiné bydlení jsme k dispozici neměli, a tak jsem se přihlásil do Stavebního bytového družstva v Říčanech – jeho předsedou byl bývalý lékárník, pan magistr Chlistovský. V podobné situaci nás tam bylo několik. Když se naskytla možnost stavby bytového domu v Radošovicích v Bezručově ulici, s elánem jsme se pustili do díla. Předseda družstva nás pověřil, abychom si vybrali typ domu, který bychom chtěli stavět. Jednalo se o první tzv. bytovku v této části města, v té době se stavěly domy o osmnácti bytech (bytovka v Domažlické ulici, která vznikla o něco později, už jich má čtyřiadvacet). Rozjeli jsme se do čtyř měst: do Mělníka, Benešova, Brandýsa nad Labem… a Kutné Hory. Tam jsme objevili „náš“ dům. Na místě nám vysvětlili spoustu užitečných věcí kolem stavby. Výsledek jsme oznámili panu Chlistovskému a hned se to rozkřiklo, vznikl pořadník na byty. Zájem byl velký – během jednoho dvou dnů měl pořadník dvanáct jmen a během týdne osmnáct.

Tento typ domu je čtyřicet jedna metrů dlouhý, asi jedenáct metrů široký a jedenáct a půl metru vysoký. Je tady devět bytů třípokojových, devět bytů se dvěma a půl pokojem. Každý byt má dva sklepy; součástí domu jsou dvě sušárny, prádelna a mandlovna.

Třípokojový byt stál dvacet dva tisíc korun a k tomu měl majitel odpracovat šest set brigádnických hodin pomocných prací. Byt se dvěma a půl pokojem byl vyčíslen na patnáct tisíc korun a čtyři sta hodin pomocných prací. Stavby domu se v roce 1964 ujal Stavební podnik Říčany, na stavbě se pohybovalo kolem patnácti dělníků. My ostatní jsme pracovali o sobotách, nedělích a o dovolených. Vždycky nám řekli: „Tohle můžete naházet, tohle složit, toto můžete udělat.“ Docela hezky to klapalo.

Tento typový dům měl etážové topení (způsob, kdy si každý byt obstarává topení samostatně – nosí se palivo, vybírá popel atd.), tenkrát se tak ještě stavělo. Ovšem jeden ze členů našeho bytového družstva, pan Vycpálek, byl topenář, a navrhl, aby se dodatečně vytvořil projekt na ústřední topení. Návrh se ujal, postavila se centrální kotelna na uhlí a v bytech jsme měli ústřední topení od samého počátku. Stavělo se něco málo přes dva roky. Kolaudace proběhla koncem roku 1966. Stěhovali jsme se, když se blížily Vánoce a svátky už jsme slavili v novém. Jako první se stěhoval pan Budín, druhý byl pan Hazafy a naše rodina byla třetí.

I po nastěhování jsme vždy zjara pracovali kolem domu: dělaly se lavičky, na zahradě vznikly skalky, postavili jsme chodník směrem ke garážím do Domažlické ulice. Plot s podezdívkou u chodníku v Domažlické ulici jsme také stavěli my, poněvadž jsme potřebovali splnit předepsaný počet brigádnických hodin. Trvalo to dlouho, ne jenom rok nebo dva. A skalky u našeho domu byly ze začátku tak vydařené, že jsem hezčí neviděl. Lidi se na ně chodili koukat. Když se začínalo se stavbou, povídal pan Hazafy: „Pánové, jdu pro vynikající whisky a zakopeme ji na pozemku, jak je zvykem.“ A tak jsme to i udělali.

Redakční spolupráce:

Renata Skalošová

Redakční systém i-servis