Olivovna: škola v přírodě a lesní škola

Olivova dětská léčebna na kraji Říčan vznikla v devadesátých letech 19. století původně „pro ochranu zanedbané a opuštěné mládeže, vydané nebezpečí mravní a fyzické zkázy“. V průběhu let se zaměření ústavu, který nechali vybudovat Alois a Luisa Olivovi, měnilo, podstatný byl a stále zůstává pobyt na čerstvém vzduchu a v blízkosti lesa.

Kdysi měla Olivovna k dispozici vlastní lesní koupaliště a sáňkovací dráhu. K tomu dvacet pět hektarů zemědělské půdy, dvacet hektarů lesa a pět hektarů sadů. Přijížděly sem děti zesláblé podvýživou, po těžkých operacích a s následky vyčerpávajících chorob.

Škola, práce, léčba

Děti z Olivovny byly zaměstnány školními povinnostmi, ale podílely se také na zemědělských pracích na rozsáhlých pozemcích, které ústav obklopovaly. V době hlavních polních prací bylo vyučování zkráceno a přesouvalo se do odpoledních nebo večerních hodin. Zařízení prošlo mnoha změnami. Od roku 1926 tu byla ozdravovna, během druhé světové války se zaměřením na léčbu tuberkulózy. V současné době se v Olivově dětské léčebně léčí onemocnění dýchacích cest, pohybového ústrojí a obezity.

Vychovatel Leopold Pek

Jako první ředitel v Olivovně působil Leopold Pek (1855–1937). Než nastoupil do funkce, seznámil se v rámci studijní cesty po Německu s organizací a prací ústavů tohoto druhu. Navštívil jich celkem sedmatřicet a s tím, co na této cestě zažil, se svěřuje v knize Obrazy z cesty paedagogické, kterou roku 1885 vydal vlastním nákladem. Kladl důraz na společné stolování, kolektivní trávení volného času, sborový zpěv, tělocvik a tvořivou práci, která rozvíjí intelekt dítěte. Požadoval větší prostor pro dětské hry. Odmítal tělesné tresty, spíše prosazoval laskavý přístup a vytváření příjemné rodinné atmosféry. Pek byl zakladatelem velmi oblíbených skupinových vlastivědných výletů do blízkého i vzdálenějšího okolí Říčan. Využíval je jako výchovný prostředek, odměnu pro vyznamenané chovance. (O Leopoldu Pekovi se můžete více dočíst také v Kurýru č. 11/2017.

Škola v přírodě podle Václava Rohleny

Dalším ředitelem se stal Václav Rohlena (1878–1940). Olivovnu řídil v letech 1914–1924. Působil jako místopředseda mezinárodního sdružení pro zřizování škol v přírodě se sídlem v Bruselu. Na tuto myšlenku ho přivedla situace v poválečné době, kdy mnoho dětí trpělo podvýživou a nemocemi, například tuberkulózou. Nechtěl děti s podlomeným zdravím vyloučit z výuky. Inspiroval se zkušenostmi se školními vycházkami, skautingem a prázdninovými osadami, které pořádaly dobročinné organizace pro sirotky. Ve své knize Školy v přírodě Rohlena přirovnává děti k rostlinám. Kromě cvičení a hraní byla důležitá i tělesná práce na zahradě nebo v kuchyni. Podstatný byl odpočinek nebo spánek po obědě na lehátkách (v chladnějším počasí) či v létě na dekách pod stromy. Důležitou součástí péče o zdraví byla vyvážená strava. Velký význam přikládal psychické pohodě dětí. Škola v přírodě měla dětem navodit dobrou náladu, pocit pohody a bezpečí.

Lesní škola

V roce 1922 byl Václav Rohlena pověřen zřízením školy na volném vzduchu – lesní školy pro děti z oblasti Velké Prahy, které byly tělesně oslabené a sociálně ohrožené poválečným strádáním a podvýživou. Škola v přírodě v Olivovně fungovala do prosince 1924. Za tu dobu se zde vystřídalo 42 dětí. Přízemní pavilon doplňoval polní stan, uvnitř kterého byly lavice určené k výuce. Výuka v příznivém počasí probíhala venku v sadu „pod třešněmi“. Když se na podzim ochladilo, výuka se přesunula do stanu. Děti tak byly pod střechou, ale stále na vzduchu. Četly, počítaly, učily se násobilku, kreslily nebo pracovaly s hlínou. Kromě nočního spánku nebyly nikdy v úplně uzavřených prostorách. Pomáhaly na zahradě, v létě se podílely na senoseči, na podzim na česání jablek. Do deníků si zapsaly, že se jim podařilo zavařit úctyhodných 800 kg třešní, a co u toho zažily zábavy. Oblíbenou aktivitou byly vycházky do okolí, nejraději měly děti tu k lesnímu rybníku Borečku, kde se plavalo i bruslilo.

Principy lesní školy se dnes mohou inspirovat školy v regionu. Na Říčansku máme lesní družinu, lesní mateřské školy, v okolí Kamenice také dvě základní lesní školy. Příklady učení venku představuje výstava Okna do přírody v Muzeu Říčany a doprovodná putovní výstava před říčanskými školami a školkami.

Kateřina Čiháková

Při tvorbě tohoto textu byly využity také diplomová práce M. Čížkové Aspekty zdravé školy a zdravé výchovy v meziválečném Československu a článek K. Rýdla, I. Žvachtové a M. Valešové Přínos Leopolda Peka pro speciální a srovnávací pedagogiku (k 50. výročí úmrtí vychovatele a humanisty) v časopise Pedagogika (1989, číslo 1, s. 88–99).