První lékaři v Říčanech (2/2)

30. 8. 2019

Zápisky Stanislava Chloupka

Po smrti Eduarda Chloupka přišel do Říčan nový lékař, Viktor Kraus. Byl to Žid. Eduardův syn, student medicíny Stanislav Chloupek se s ním brzy spřátelil a Dr. Kraus částečně převzal otcovskou roli.

Viktor Kraus byl svobodný, jak se říkalo, starý mládenec. Mému tatínkovi Stanislavovi předával cenné rady – a to nejen ty týkající se medicíny, ale i různé životní zkušenosti. Přátelství trvalo léta. Otec dokončil studia, otevřel si zubní ordinaci v Říčanech a oženil se. Pan doktor Kraus naši rodinu pravidelně navštěvoval, sedával jsem mu prý často na klíně.    

Na to si ale nepamatuji, byl jsem tehdy moc malý. Můj otec uměl dobře napodobovat jeho hluboký hlas, to když pak předával jeho rady zase mně. Oslovovali se Viktore a Stando, ale vykali si. A začala druhá světová válka.

Jednoho dne k nám Viktor Kraus přišel se slzami v očích: «Podívejte se, co musím nosit, je to přísné nařízení,» říkal mým rodičům. Měl na kabátě žlutou židovskou hvězdu. Docházel k nám stejně jako dřív. Ale netrvalo dlouho a u našich dveří zazvonil známý místní četník: 

 «Pane doktore, musím vám něco důvěrně oznámit. Na stanici přicházejí udání od některých občanů, že lékař Kraus vaši rodinu stále ještě navštěvuje, přesto, že kontakt se Židy je zakázán.  Házím tato udání do kamen, ale kdyby se to jednou dostalo do nesprávných rukou, nevím, jaké by to mělo následky…« A vyjádřil se v tom smyslu, že v každém případě by to mohlo urychlit deportaci doktora
Krause. Dva říčanští lékaři se pak dohodli, že návštěvy se budou konat v pozdních večerních hodinách, aby pokud možno nikdo nic neviděl. Od koho udání pocházela, to se můj otec nikdy nedozvěděl. Viktor Kraus nastoupil do transportu z Prahy do Terezína 24. dubna 1942. Jak dnes víme, o čtyři dny později zahynul na polském území. 

Dalším zdejším lékařem byl Dr. Josef Klouček – ten bydlel a ordinoval v domě Krausových na dnešní Cestě svobody po zmizení židovského lékaře. Po válce z Říčan odešel a stal se profesorem na vojenské lékařské fakultě v Hradci Králové. Dobrým přítelem mého otce byl také Jan Rýdl. Více vědec než běžný lékař, vše, co dělal, měl důkladně prostudováno, nejen medicínu, ale i koníčky (např. záležitosti kolem auta). Sehnal si veškerou možnou literaturu a studoval dlouho do noci. Za války se zapojil do odboje proti nacistům a snažil se pomáhat lidem, kde mohl, i když to bylo životu nebezpečné. Můj otec k němu například za války přivedl známé z Prahy – pražského právníka, syna režiséra z Národního divadla, který si vzal ženu židovského původu. Byla už předtím vdaná za jednoho významného českého herce. Také smíšeným párům hrozilo nebezpečí, i když bylo menší, deportace probíhaly později a ne už do vyhlazovacích táborů. Bylo tedy více času. Tatínek s doktorem Rýdlem společně naočkovali manželům paratyfus. Dvojice měla čas zmizet nekde v Krušných horách a tam bez úhony přežila válku. Přátelství s naší rodinou pak trvalo až do konce jejich života. Ještě za války přišel do Říčan MUDr. Karel Berkovský (měl ordinaci Na Růžku) a také MUDr. Vladimír Kurganský (jeho ordinace byla také na říčanském náměstí) – podle mých informací to byl ruský uprchlík, donský kozák.

Rád bych se věnoval také působení mého tatínka. MUDr. Stanislav Chloupek (nar. 13. listopadu 1902) otevřel ordinaci v Říčanech v roce 1929. Byl tehdy prvním a jediným zubním lékařem v okrese (na Říčansku ordinovalo několik dentistů, kteří neměli vysokoškolské vzdělání), větší zubolékařské zákroky prováděl jen on. Měl ordinaci v Husově ulici (dnes 17. listopadu) č. 230. Co vím, tak byl oblíbený, měl hodně pacientů a hodně práce a často přicházel domů až po 22. hodině. Čekárna pro všechny pacienty nestačila, mnozí museli čekat i na chodbě a fronta se leckdy prodloužila až na ulici. Lidé o něm říkali, že má velmi jemné ruce a ošetření u něj nebolí. A opravdu, přišel k pacientovi, který už seděl v křesle, příjemně se usmíval, za zády držel kleště a řekl: «Já se jenom podívám, co vás bolí.» Pacient otevřel ústa, on bleskurychlým pohybem chytil zub a vytáhnul ho. Mnohý pacient se ještě ptal: «Chcete mi ten zub vytáhnout?» A otec mu ho s úsměvem ukázal. Byl to velmi dobrý lékař, ale stejně jako jeho otec ne moc dobrý obchodník. Nouzí jsme netrpěli, ale nikdy nezbohatnul.

Po konci druhé světové války přišel brzy komunismus a to byl konec všeho. Otec byl sice jmenován přednostou zubního ambulatoria, ale to jen proto, že zde žádný jiný zubní lékař nebyl. Proto nevadilo, že nebyl členem komunistické strany. Vedoucím zubního ambulatoria – v prvním patře dnešní polikliniky na Štefánikově ulici – zůstal až do konce života, tedy do 19. března 1964. 

Redakční spolupráce:   Renata Skalošová

Pro text byly využity dokumenty
z archivu Muzea Říčany.

 

 

Jediná podobenka Viktora Krause (1883–1942), kterou uchovává říčanské muzeum. Nenajde se v rodinných archivech další snímek? Pan doktor se účastnil zdejšího kulturního a spolkového života, možná ho některý z pamětníků objeví na hromadné fotografii

 

MUDr. Stanislav Chloupek zastupuje v ordinaci svého přítele, oblíbeného říčanského

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2019 Všechna práva vyhrazena