Život v půdě

Lidé v Evropě se až do konce 18. století domnívali, že některé věci se dějí samy. Zásahem shůry, samoplozením – třeba že ve špíně a nepořádku vzniká obtížný hmyz a podobně. Tuto Aristotelem zachycenou tradici vyvrátil Lazzaro Spallanzani a důkladně prozkoumal Louis Pasteur. O to větší by bylo překvapení starých myslitelů, kdyby dokázali nahlédnout do zdánlivě mrtvé a prázdné půdy našima očima.

Půda je obrovský mikrosvět, životem kypící ekosystém. Je to organická továrna na zpracování biomasy, zásadní součást koloběhu uhlíku, dusíku a dalších látek nezbytných pro život na zemské souši, tedy i pro náš život.

Ještě neznáme všechny druhy mikroskopických potvůrek, natož veškeré vztahy mezi všemi půdními organismy. Žijí v půdě, jejíž struktura je tvořena jílovitými minerály a odumřelou organickou hmotou, vše je propletené vlákny hub a hustě osídlené půdními organismy. Jedni přetváří organické zbytky pro druhé, probíhá tu řada chemických reakcí a vzniká humus, důležitá součást úrodné půdy.

Také pro mne je nepředstavitelné, že v jedné čajové lžičce půdy (v jednom gramu) je podle typu půdy přibližně milion až miliarda bakterií. To znamená, že v malé misce s kvalitní půdou bychom napočítali více bakterií než lidí na celém světě (nás je 8 miliard).

Zdravá půda je plná mikroskopických hub, těch je v jednom gramu od deseti tisíc po milion. Dále tu najdeme půdní řasy, od tisíce do sta tisíce jedinců. Půdních prvoků bývá v gramu deset až sto tisíc. Půdních hlístic kolem milionu. Půdní roztoči bývají zastoupeni od stovek po tisíce jedinců v gramu půdy. Přibližně stejné množství je různých chvostoskoků, těch už si můžeme všimnout pouhým okem, protože dorůstají velikosti v řádu milimetrů. Podobně velcí půdní členovci jsou hmyzenky, vidličnatky, rybenky atd.

Z velkých půdních živočichů je nejznámější žížala. V České republice žije 52 druhů žížal, běžná je žížala obecná. Kdybychom vybrali všechny žížaly z půdy bohaté na humus, na 1 hektaru (tj. plocha 100 × 100 metrů) budou 3 tuny žížal.

Ve vrchní vrstvě půdy a na jejím povrchu žijí desítky druhů plžů, ať s ulitou, nebo jako nazí plžové bez ulity dříve souhrnně nazývaní slimáci. Najdeme tu suchozemské korýše – známé svinky. Pak jsou tu pavouci, sekáči, štírci, stonožky a mnohonožky. Dále množství hmyzu, jako jsou brouci a mravenci, a jeho larev.

Nejvíc živo je v kompostu. Tam všichni výše popsaní žijí opravdu naplno a přetvářejí dodávané organické zbytky v půdu plnou humusu. V Říčanech standardně třídíme domácí bioodpad do hnědých popelnic, jejich obsah pak putuje do kompostárny. Mnozí máme kompost na zahradě a využíváme ho jako nejlepší hnojivo pro pěstované rostliny.

Kdo nemá zahradu, často používá pokojový vermikompostér. Ty se prodávají i jako designové kousky. Jeden pěkný máme v muzeu na výstavě Okna do přírody.

Vermikompostér a jeho obyvatele tu můžete důkladně prozkoumat. Stejně jako veliké živé africké mnohonožky.

Jakub Halaš