Etnograf a spisovatel Jaromír Jech

27. 8. 2022

Do Říčan přišel v roce 1950 vyučovat na nově otevřené gymnázium a už tady zůstal. Jeho celoživotní pilná práce ovšem daleko přesáhla hranice našeho města a regionu.

Jaromír Jech se narodil 27. srpna 1918 v nedalekých Václavicích u Benešova do učitelské rodiny. Vystudoval gymnázium v Benešově a po maturitě nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde začal studovat germanistiku a slavistiku. Studia ovšem přerušila nacistická okupace a uzavření vysokých škol. Po válce mohl studia dokončit, ba dokonce získal stipendium na studijní pobyt na Univerzitě vBasileji. Po návratu do Československa získal ještě roku 1946 aprobaci středoškolského učitele. Nastoupil jako gymnaziální profesor nejprve v Benešově a potom na říčanské gymnázium. Z Říčan pocházela jeho žena Sylvie, rozená Rybáková, učitelka na zdejší dívčí škole. Tady se také mladý pár usadil v domě manželčiných rodičů. Z manželství se narodili dva synové. Starší Jaromír, pozdější říčanský starosta, a mladší Tomáš.

Badatelské zájmy ale hnaly Jaromíra za hranice středoškolské výuky. Pustil se do zkoumání středočeských dialektů, konkrétně oblasti Neveklovska, které bylo zvláštní tím, že zde během války nacisté budovali rozsáhlé vojenské cvičiště a v té souvislosti docházelo k nucenému vystěhovávání místních starousedlíků. Roku 1949 pak na toto téma obhájil doktorskou dizertaci. A výzkumu se věnoval i nadále. O slovo se ale přihlásila branná povinnost. Podle vyprávění jeho syna Jaromíra byl jako mladý jazykovědec armádou zaangažován – společně s Jiřím Šlitrem – na koncipování nové vojenské terminologie.

Po vojně nastoupil v roce 1954 do nově zřízeného Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Jeho první badatelské téma se týkalo výzkumu mluvy, vzpomínek a vyprávění kladenských horníků. Během této doby ale také objevil dílo Josefa Štefana Kubína, významného sběratele lidových vyprávění z východních Krkonoš a Kladska. Ujal se nového úkolu, totiž nového kvalitního vydání Kubínových sběrů. Jeho dílo se pak pro Jaromíra stalo celoživotní inspirací a přivedlo jej k jeho hlavnímu životnímu tématu, kterým se staly lidové pohádky a pověsti. Od počátku šedesátých let navazoval kontakty se západoevropským prostředím a v roce 1962 se stal jedním ze zakládajících členů Mezinárodní společnosti pro výzkum folklorních vyprávění. V roce 1964 začal vést Ústav etnografie a folkloristiky. Kromě odborné práce se věnoval i autorskému psaní příběhů pro děti na motivy tradičních folklórních látek (například Povídá babička povídačku, Žerty s hastrmany a čerty). Pak ale přišel mráz z Kremlu...

Jaromír odmítl vyjádřit souhlas se „vstupem bratrských armád“, a proto byl roku 1972 odvolán z funkce ředitele, tím skončila i jeho práce v Ústavu pro etnografii a folkloristiku.

Nezahořkl, ale pokračoval v bádání soukromě. V Československu nemohl publikovat odborné texty, ale díky svému mezinárodnímu renomé a kontaktům je mohl uveřejňovat v západoevropském prostředí. V Pasekách nad Jizerou pak v roce 1977 zakoupila rodina chalupu a on se začal intenzivně věnovat tomuto regionu. Zkoumané motivy i nadále příležitostně zpracovával do podoby čtenářských příběhů (Z Krakonošovy mošny). Zaměřil se na své finální velké téma, kterým se stal vládce hor Krakonoš. Jaromír Jech zůstal aktivní i po sedmdesátce. Po roce 1989 tak začal znovu publikovat i v domácím tisku a pomáhal svůj obor zotavovat z dvou těžkých dekád násilné retardace. Zemřel 19. září 1992 v Říčanech. Vydání svého posledního velkého díla – komentované edice textů o Krakonošovi – se bohužel už nedožil. Dlouho chyběly prostředky na vydání. Vyšla díky podpoře ministerstva kultury a nakladatelství Plot v roce 2008.

Jan Andrle

Rozšířenou verzi tohoto textu včetně uvedení použitých pramenů a literatury najdete na webu Muzea Říčany v sekci Píšeme pro vás.

Od smrti Jaromíra Jecha (1918–1992) uplyne 19. září třicet let

Foto: archiv Muzea Říčany

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2022 Všechna práva vyhrazena