Gymnázium Říčany

1. 6. 2020

Karanténa nás učí

Při předávání pololetního vysvědčení a dokonce ještě ani v průběhu února nikoho z nás kantorů ani studentů nenapadlo, že nás v březnu čeká uzavření škol a výuka na dálku téměř po celé nadcházející pololetí. Kromě všech negativ, která nám i celé společnosti pandemie přinesla, bylo i pár pozitivních momentů, které bychom si měli připomenout. Jedním z nich je i úsilí vyučujících a studentů, s jakým zvládli mimořádnou situaci.

Na našem gymnázium jsme od roku 2011 využívali nástroje výuky, které jsou pro vzdělávání na dálku přizpůsobené. Uzavření škol a ztráta možnosti osobního kontaktu se studenty nás i přesto zaskočily. A v prvních dnech jsme se vyrovnávali především s metodami distanční výuky a tím, jak účelně nástroje pro vzdělávání na dálku využívat. Jak žáky nezahltit, jak zpřehlednit do té doby otevřený prostor pro výběr nástrojů pro podporu výuky. Naši pedagogové byli zvyklí využívat sdílení na Disku Google pro běžnou výuku. Vytvořili jsme týdenní plány pro jednotlivé třídy a předměty. Pro snadnější orientaci jsme v nich vytvořili odkazy na co - kde - kam - kdy, aby se žáci snadno zorientovali. 

Po třech týdnech distanční výuky však už mnohým pedagogům bylo jasné, že je zapotřebí postupně přecházet do aplikace Google Učebny. Učitelé pomocí G Učebny mohli žákům sdílet vzdělávací materiály, pokládat otázky k porozumění, vytvářet úkoly a  kvízy k procvičování učiva. Sjednocení systému dalo učitelům zabrat, ale žáci si zvykali velmi rychle a pohotově reagovali na změny. Bylo zajímavé pozorovat, jak dochází každým týdnem k dalším vylepšením výuky na dálku, zejména při zavedení videovýuky Meet a později videovýuky přímo z Google Učebny.  

Všem zúčastněným patří velké poděkování, zvláště pak těm, kteří nezištně předávali své zkušenosti ostatním.

Každý již nyní pochopil možnosti, které nám ve vzdělávání dávají moderní technologie a služby a mnozí z nás v sobě nalezli odhodlání pro překonání všech bariér, které mu bránily v jejich využívání. Těžko by si někdo dokázal představit i v té největší fantazii, že to bude v důsledku karanténních opatření a uzavření škol.

Věřím, že nás všechny tato náročná doba posílila a budeme schopni využít získaných zkušeností a vytvořených vzdělávacích materiálu také v budoucnu. Hodně štěstí.

 Anna Stočesová Martinková, ředitelka školy 

Nejděsivější hodina týdne

Kdyby se mě někdo zeptal, jaký je můj nejoblíbenější předmět, nedokázala bych odpovědět. Ovšem v opačném případě mám jasno.

Každá hodina začíná stejně. Ještě za pronikavého zvuku školního zvonku se pomalounku otevřou dveře vedoucí z kabinetu do třídy a v nich se objeví děsivá postava. Ta nejprve rychle přejede očima všechny studenty, jako když si dravec vybírá svou kořist, a pak se pomalými kroky odebere ke svému stolu. My se unaveně zvedneme ze starých vratkých židlí, které pamatují snad i naše prarodiče, a stvoření stojící před námi řekne něco jako „dobrý den, posaďte se”. Přesně nevím, tou dobou už se můj chudáček mozek připravuje na to, co má přijít, přičemž mi srdeční tep skáče na hodnoty životu nebezpečné, takže mám jiné starosti.

Jelikož se jedná o první hodinu, ve třídě nás je jako zubů v ústech mého pradědečka, což rozhodně není příliš. Někdo usoudil, že raději přežije návštěvu lékaře, jinému ujel autobus, další se rozhodl, že dnes je ideální den na to zůstat ve vyhřáté měkoučké postýlce s kašlem nebo jinou smrtelnou nemocí. Ale to je vedlejší. Šance, že budete vylosováni jako oběť, nebo, pokud tomu tak chcete říkat, vyvoláni, je tedy obrovská, ne-li enormní. 

Všichni mají nenápadně otevřené učebnice na straně, kde je klíč, ten náš milovaný klíč, díky němuž nemusíme opakovat ročník a který je pro nás častokrát jako záchranný kruh uprostřed oceánu. Potichu se modlíme a v hlavách nám běží pouze to, že jestli teď uslyšíme své jméno, je s námi konec. Stránka se správnými odpověďmi je totiž skvělá věc, ale ne když je na lavici a vy stojíte u tabule, v ruce křídu a snažíte se, aby ty nesmysly, které z vás padají, alespoň zněly chytře. Každý z nás doufá, že dnes se mu nějakým zázrakem poštěstí a této situaci se vyhne.

Hodinové ručičky se pohybují pomaleji než je zvykem, tik tak tik tak. Je ticho. Nikdo nedýchá. Strach pohlcuje celičkou místnost. Několik předlouhých vteřin se nic neděje, a pak bez jakéhokoliv upozornění to přijde. Třídou projede jako šíp jedno jediné slůvko. Když nám dojde, že se nejedná o naše jméno, uvolní se napětí, konečně se můžeme nadechnout a být na pár minut v klidu. Kdo je ten nešťastník, na něhož to tentokrát padlo, vlastně nikoho nezajímá, stejně jako čísla a vzorečky napsané na tabuli. 

Pak po pětačtyřiceti minutách prožitých v obavách  se najednou cítíme naprosto volní a svobodní a potichu litujeme třídu, jež má hodinu po nás. Ano, myslím, že přibližně takto probíhá každá fyzika.

Julie Smíšková, tercie

Ukázky prací žáků během distanční výuky

COVID                                        

Covid ten ošklivý je vir,

 s lidmi se zatím nemazlil.

 Uzavřel školy, vesnice,

 liduprázdné jsou ulice.

 S rouškami do lesa a zase zpět,

 den za dnem víc a víc, mění se svět.

 Člověk teď za maskou naději skrývá,

 Covide, třes se, ty potvoro nakažlivá!

 Lidé však přečkali obtížné ci,

 jen tak nás nezlomí ten Covid přeci!

Tomáš Lipták,

sekunda

Velikonoce Grunwaldová

Velikonoce Grunwaldová

Vauchanová, vitáni jara - mech

Vaughanová, Vitáni jara

Kabelka, Šimek, mravenci

Fessl, Včela

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2024 Všechna práva vyhrazena