MŠ Srdíčko

Jak se v MŠ SRDÍČKO HRAVĚ překonávají handicapy

Ráda se se všemi čtenáři podělím o svůj zážitek. Ze dne na den jsme potřebovali, aby dcera nosila ve školce zakryté jedno oko a zlepšil se jí tak postupně zrak. Přirozeně měla obavy z toho, jak na ni budou reagovat děti. Ač jsme jí doma vysvětlovali, že princezna Lada ze známé pohádky byla v myším kožíšku stejně krásná jako bez něj, obavy ji neopustily. Ráno jsme požádali paní učitelku Janu o pomoc, zda by vysvětlila dětem, proč má dcerka zakryté oko. Manžel jen tak prohodil: „Tak si třeba zahrajete na piráty, co říkáš?“ Když jsem dceru vyzvedla ze školky, vyprávěla mi s nadšením, jak prožila s dětmi den. Všední den se neplánovaně proměnil v projektový den, společně se všechny děti ocitly na pirátské lodi, kterou si postavily z velkých kostek, v čele s mojí dcerou kapitánkou, vyrobily si poklad, vlastní vlajku, na příď lodi umístily glóbus a vydaly se na společnou plavbu přes Evropu do Ameriky. Posádka byla početná a všichni piráti zatoužili mít zalepené oči. Společnými silami děti zachránily dokonce i paní učitelku, která nešťastnou náhodou uklouzla na palubě a spadla do vody. Po dobrodružné plavbě malí piráti šťastně zakotvili na břehu s pomocí vlastnoručně vyrobené kotvy. Byla jsem velmi dojatá, jak paní učitelka Jana profesionálně a lidsky pomohla nejen mojí dceři, ale vlastně i všem dětem, a ukázala jim, že handicapy nás mohou vzájemně spojovat a udržet na jedné lodi. Chci jí tímto moc poděkovat a rádi bychom se společně s ní nalodili na jednu palubu i příští rok. Největší odměnou pro mě bylo, když mi dcera při odchodu ze školky nadšeně sdělovala: „Mami, a zítra chci mít zakryté oko znovu. Byl to moc dobrý nápad!“ Naznačila mi, že se s dětmi na pirátskou loď ještě vrátí.

Děkujeme Vám, Jano! Kubecovi