Neobyčejní občané Říčan ( 6.) - Vzpomínky Dalibora Hofty

28. 3. 2013

Stavitel Antonín Košek (1889–1956) vytvořil v Říčanech několik objektů, které dodnes naše město zdobí. Některé z jeho staveb slouží původnímu účelu, před jinými zapojme fantazii: jako mávnutím kouzelného proutku tak zmizí dlouhá léta a ocitneme se v nelehké, ale krásné době první republiky.

Antonín Košek se narodil do rodiny Františka Koška, statkáře ve Slušticích. Po studiích zůstal v Praze, tam se také oženil a stal se otcem, roku 1918 jeho paní Růžena přivedla na svět syna Karla. Krátký čas nato začal A. Košek pracovat jako správce pily na Vojkově, s rodinou zde také bydleli. Později se přestěhovali do Říčan, kde Antonín začal působit jako stavitel. Útočiště našli nejprve v Radošovicích ve vile manželčiných příbuzných, vlastní dům si pak postavili v dnešní Jaselské ulici a tam se jim narodila dcera Růženka.

Vilka nesoucí stejné jméno, kde dlouhá léta bydleli, byla přestavěna a dnes má již zcela jinou podobu.

Na začátku 20. let se podílel na výstavbě sokolského biografu. Vznikl jako kombinace vojenského tzv. KÁ baráku (bylo možné jej postavit kdekoli z jednotlivých dřevěných panelů) a zděné části, kterou stavitel projektoval přímo pro potřeby říčanských sokolů. Ty byly rozmanité, sokolský život kvetl a v prostorách na svou dobu takřka velkolepého kina se konaly různé akce, nejen filmové projekce.

 Dnes z něj v Sokolské ulici najdeme jen torzo, velký kus stavby v prosinci 1950 shořel, zbyla jen vstupní část, kde bylo umístěno foyer, šatny, toalety a bufet pana cukráře Vydry, taktéž sokola, který prodával limonády a cukroví. Nad vstupem se nacházela promítací kabina. Také část budovy s jevištěm a se šatnami byla zděná, stávala v místě dnešní školní jídelny, a nehrálo se zde jen divadlo – při různých výročích a akademiích se cvičilo na nářadí, žáčci předváděli sestavy a před oponou se dalo spustit „stříbrné“ filmové plátno. Do velikých kamen „sokolník“ (tak se říkalo domovníkovi) přikládal uhlí. Montovaný vojenský barák, který vstup a jeviště spojoval, sloužil jako hlediště. Stavitel ho obezdil a ponechal několik východů, které dovybavil bezpečnostními světly. Tady se nacházelo šikmé skládací pódium se sedadly: dalo se rozebrat, vynést na přilehlou zahradu a uvolněný prostor tak využít při plesech a šibřinkách.

Vojenský barák posloužil A. Koškovi i při rozšiřování hotelu U Labutě, dnešního kulturního střediska a restaurace. Pamětníci vědí, že hotelem – s názvem Monopol – bývala i budova říčanské nemocnice, také ta je původně stavitelovým dílem. Stejně tak dům rodiny Brdičkovy, který se nachází za nemocnicí v Bezručově ulici. Podílel se i na stavbě nemocenské pojišťovny, dnešní polikliniky. Na náměstí přestavěl budovu s čp. 66 , které se dodnes říká Teršípův dům (Karel Teršíp byl zdejším dravým advokátem), nyní zdařile opravený novým majitelem. Ze staveb mimo Říčany je známá vila na okraji Jevan, kde bydlel Karel Gott. Hotel Jevany, který stylově zapadal do krajiny a dlouhá léta oblast reprezentoval, byl neuváženě zbořen a k zamýšlené moderní náhradě nakonec nedošlo.

Koškovic Růženka byla má vrstevnice, setkával jsem se s ní, když jsem krátce docházel na balet k Bronislavu Szynglarskému. Pan stavitel ji nesmírně miloval. Byla to velmi talentovaná tanečnice a herečka. Studovala AMU a bylo zřejmé, že se velice dobře uplatní na některé z pražských scén. V roce 1943 však rodinu potkalo velké neštěstí. Dívka onemocněla a během tří dnů zemřela na tehdy neznámou, těžko zjistitelnou a léčitelnou nemoc, možná meningitidu. Antonín Košek se zhroutil a už nikdy nebyl zdráv, vše se změnilo. Dobré jméno rodiny udržoval dál syn Karel – o něm se dočtete příště.

Zaznamenala Renata Skalošová. Za cenné informace děkujeme paní Květě Koškové a paní Jaroslavě Tůmové.

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2020 Všechna práva vyhrazena