Po nouzovém jaru rozvolněné prázdniny

Ještě před tím, než se ponoříte do letního prázdninového tempa, ráda bych na tomto místě poděkovala. Toto pololetí bylo jiné. Ze dne na den se změnilo snad úplně všechno. Přestalo fungovat vše zavedené, vše, na co jsme si zvykli, co nám dávalo jistotu a svobodu. V nouzovém stavu a v karanténě jsme byli uvrženi do svých domovů a každý si se svou situací musel nějak poradit. Ale především jsme se museli se změnami vyrovnat, přizpůsobit se, naučit se novým zvykům, pomáhat si, zvládat nové situace a vycházet se svým okolím, které na tom bylo stejně jako my. Nebyli jsme připraveni a celý náš život se odehrával jinak, v jisté premiéře. Děti, po prvotním jásání, že nebudou chodit do školy, většinou zjistily, jak moc jim chybí kamarádi. Najednou jsme uvítali, že jsou v kontaktu alespoň přes sociální sítě a také, že máme doma počítače, tablety a hlavně mobily. Jen díky nim mohla pokračovat distanční výuka. Pro někoho se situace, o které se nikomu nezdálo ani v nejodvážnějším snu, stala skvělou příležitostí jak ukázat, co v něm dřímá za potencionál. Úžasně se přizpůsobil a naskočil do tohoto nového režimu tak, jako by dlouho před tím trénoval; někoho nové metody výuky příliš neoslovily a tak trochu bojoval. Některý učitel to vzal jako příležitost naučit se něco nového, ale všichni učitelé se, každý podle svých vlastních sil, snažili.

Ráda bych na tomto místě vyjádřila několik velkých poděkování

Za prvé dětem. Pro většinu dětí se totiž výuka na dálku stala po pár dnech naprosto normální, běžnou a přirozenou. A byla zábava, bylo to jiné a zvláštní. Vyzkoušely si mnoho nových způsobů, jak se pomocí originálních zadání naučit skoro vše. Některé měly štěstí a viděly své vyučující v nahraných videích, mluvily s nimi po Skypu a pomocí dalších médií. Plnily nezvyklá zadání a bylo to jedno velké dobrodružství. Děti, děkuji, že jste se skvěle přizpůsobily situaci a se svými učiteli skvěle spolupracovaly.

Za druhé děkuji rodičům. Vím, že mnozí z vás jste museli použít velkou dávku trpělivosti, že jste ze dne na den museli zároveň doma pracovat, vychovávat, učit robátka a ještě pečovat o domácnost, o své blízké seniory a vše chápat, všemu rozumět a nikde žádná naděje, že vám s tím někdo pomůže. Díky vám, že jste vydrželi, vše zvládli. Máte můj velký obdiv!

Za třetí děkuji učitelům. Vím, že každý je jiný, specifický, každý je odborník na něco jiného: Někdo si skvěle rozumí s výpočetní technikou, je plně vybaven, žije ruku v ruce s moderními trendy. Jiný je zase tzv. stará škola, tedy sečtělý, starý praktik, dobrý metodik a zkušený kantor, jenom ne technik, prostě klasik. Pro dalšího se nová situace stala výzvou - chci se všemi dětmi komunikovat, chci učit, proto se dovzdělám on-line, abych se přizpůsobil době. Ale také je mezi učiteli mnoho těch, kteří museli doma pečovat o svého seniora, nebo je sám seniorem, majícím chronické onemocnění… Mnozí se zapojili, byli užiteční i jinde – šili roušky, jezdili seniorům na nákup a pro léky. Každý nějak pomáhal. Proto všem děkuji, že jste každý podle svých možností, podle svých sil a podle svých schopností poctivě fungovali. Bylo to pro nás všechny takto poprvé. Myslím, že nyní se ve všech sborovnách a ředitelnách, až se škola v září vrátí k „normálu“, bude mluvit o dalším vzdělávání učitelů ve smyslu výuky na dálku, využití výpočetní techniky ve školách, o lepším vybavení nejen škol, ale i učitelů. Myslím, že všechny nás tato zkušenost posunula a obohatila. Neříká se nadarmo: „Všechno zlé je pro něco dobré.“

Dovolte mi vyjádřit ještě jedno poděkování - všem říčanským ředitelům škol zřizovaných městem. Byli jste báječní. Pravidelně jsme se po Skypu scházeli, vyhodnocovali situaci, otevřeně hovořili o všech problémech, nacházeli řešení. Byli jste plni nápadů, ochoty spolupracovat, pomáhat si. Dělat pro své zaměstnance i děti všechno možné i nemožné. Koronavirus nás ještě víc spojil a naučil spolupracovat, pomáhat si. Proto si vás velmi vážím!

Pokud se najde někdo, kdo přesto chce vyslovit jistou kritiku k průběhu distanční výuky v některých třídách, prosím o jistou toleranci. Jak jsem psala, bylo to nečekané, hození do studené vody. Každý jsme jiný, každý máme jiné schopnosti a hlavně možnosti.  Myslím, že jsme získali cenné zkušenosti a pokud bude (doufám, že ne!) nějaké příště, využijeme jich, to mi věřte!

Poslední poděkování posílám učitelkám mateřských škol. Líbilo se mi (a nejsem sama), že i s malými předškoláčky jste byly v kontaktu, hrály si s nimi, zpívaly, malovaly, říkaly básničky i říkanky, zadávaly roztomilé úkoly, prostě jste byly dětem, i když na dálku, přesto na blízku. A vzniklo plno zajímavých projektů, třeba ten pro naše seniory, jak jsme si v minulém čísle Kurýru přečetli. Díky všem!

Užijte si prázdniny a v září ve zdraví na viděnou ve školách a školkách.

Hana Špačková, místostarostka