Prameny k dějinám Kuří a jeho obyvatel

O minulosti obce Kuří se toho prozatím příliš neví. Středověkou historii, ve které hrála ústřední roli kuřská tvrz, stručně popsal August Sedláček a jiní autoři zabývající se studiem panských sídel. Jelikož se zdejší tvrz nedochovala, ani zde nebyl prováděn žádný podrobnější výzkum (např. archeologický), nevíme nic o její podobě, pouze útržky o jejích majitelích, jejichž rody většinou přináleželi k drobné šlechtě.

K významnějším patří až ti poslední – roku 1559 Kuří získal Jan Ostrovec z Kralovic (predikátem jsou míněny Královice u Slaného), který je roku 1577 prodal Jaroslavovi Smiřickému ze Smiřic, čímž byly připojeny k Uhříněvsi. Určité majetky zde zároveň drželo i nejvyšší purkrabství. Vzhledem k tomu, že Kuří po většinu doby nemělo centrální funkce ani v místním měřítku (tvrz zanikla již před mnoha staletími, nebyl zde kostel, panský dvůr byl již před více než 200 lety rozprodán), nedochovalo se o něm tolik informací jako o jiných, z tohoto pohledu lépe vybavených sídlech. Řadu informací o zdejších lidech a životě však lze nalézt ve Státním oblastním archivu v Praze, fond Velkostatek Uhříněves. Základním pramenem pro držbu nemovitostí jsou tzv. gruntovní knihy. Pro Kuří jsou kontinuálně dochovány již od samého počátku 18. století. Nalezneme v nich podrobné popisy jednotlivých usedlostí, jména majitelů, údaje o dluzích a povinnostech, někdy i opisy kupních smluv či vejmiňků starých hospodářů postupujících svou nemovitost potomkům. Velká část pramenů tohoto fondu se týká panského hospodaření, nalezneme zde však i nezanedbatelné množství spisů poodhalujících okénko do života obyčejných obyvatel Kuří od 17. do počátku 20. století – z nichž nejpoutavější jsou rozličné soudní či pozůstalostní spisy (vyhledávání je v nich ovšem na rozdíl např. od fondu Kostelec n. Č. l. znatelně obtížnější). Ve Státním oblastním archivu v Praze rovněž uchovávají sbírku matrik z našeho kraje (tato sbírka je postupně umísťována na internet, viz www.actapublica.eu). Zde se u některých osob setkáme i s uvedením bližších zajímavých podrobností, jako je třeba povolání. Tak např. roku 1787 je jmenován „Jan Meloun, mlynář z Kuřího“, „Jan Černý, rychtář“ nebo „Martin Procházka, kovář“. Dalším archivem, který nelze opominout, je Státní okresní archiv pro Prahu-východ se sídlem v Přemyšlení. Zde se setkáme hned s několika zajímavými fondy. Předně fond fary Říčany, pod níž Kuří spadalo. Dále se jedná o fond vlastní obce Kuří (1874–1945), pohříchu však většina dochovaného materiálu pochází až z prvorepublikového období (cenná je při absenci zápisů obecní kroniky zejména kniha zápisů o schůzích obecního zastupitelstva z let 1933–1945 nebo kniha vydaných domovských listů z let 1874–1948). Na fond obce Kuří navazuje plynule fond MNV Kuří (1945–1973). Život kuřské školy pokrývají dva fondy – vlastní fond školy s materiály z let 1906–1969 a fond místní školní rady (1906–1949). Z organizací mají v archivu fond Sokola (jen zlomky korespondence z let 1946–1949) a o něco lépe dochovaný fond místních hasičů (z let 1910–1948). Řadu materiálů mohou mít doma i vlastní obyvatelé Kuří či jejich potomci, proto bych rád poprosil případné držitele archiválií, aby je poskytli muzeu či osadnímu výboru alespoň k okopírování. Zachrání tak cenné svědectví, které může velmi pomoci při skládání mozaiky historie této vsi. Velmi litujeme zejména absence původní předválečné obecní kroniky a kroniky školní.

Martin Hůrka, Muzeum Říčany

Prameny fondu SDH Kuří (SOkA Praha-východ)