Příběhy našich sousedů

Návštěvníci prezentace Příběhů našich sousedů se nebránili emocím

V pátek 17. září vyvrcholil vzdělávací projekt Příběhy našich sousedů na Říčansku, do kterého za zapojily týmy ze ZŠ U Říčanského lesa, ze ZŠ Světice a ze ZŠ Kunice. Uskutečnil se v rámci implementačních aktivit projektu ORP Říčany – Místní akční plány rozvoje vzdělávání II, reg. číslo projektu CZ.02.3.68/0.0/0.0/17_047/0008643. Děti začaly pod vedením svých učitelů pracovat na jaře 2021 v době přísných proticovidových opatření, setkávaly se tedy nejprve distančně.

Hosté slavnostní prezentace v koncertním sále říčanské Staré radnice přiznávali, že se při sledování příběhů několikrát neubránili dojetí. Každý z pamětníků přitom přinesl výpověď o jiné době. Na pódiu i v neformální části slavnosti při občerstvení zaznívalo, jak je důležité zaznamenávat příběhy – a jak významné je pro školáky setkávat se s pamětníky událostí československých dějin 20. století.

„Nevymlouvej se na režim, nevymlouvej se na dobu, dobré věci můžeš dělat vždycky,“ zaznělo v audioreportáži žákovského týmu ze ZŠ Kunice, který zpracoval vzpomínky Jana Davida. Pamětník se s dětmi podělil o příběh, ve kterém najdeme momenty tragické i výjimečně šťastné. Pan David stál u zrodu SOS vesniček u nás, se ženou vychovali devět potomků, z toho šest v pěstounské péči. Děti a vnoučata mu pro slavnostní chvíli připravily překvapení: video poděkování, které žáci v rámci svého vystoupení na závěrečné prezentaci pustili.

Žáci ze Světic se od Libuše Vackové dozvěděli, jaký byl život v dávných Světicích a jak prožívala konec druhé světové války. Tým ze ZŠ U Říčanského lesa v Říčanech natočil vzpomínky ředitele školy Dalibora Dudka na závěr šedesátých let, normalizační léta a opojný rok 1989.

Žákovské práce v tomto nesoutěžním projektu získaly od poroty převážně slova chvály; podle ní by se mohli členové týmů stát v budoucnu posilou pro dokumentaristy a novináře. Za několikaměsíční úsilí byly děti odměněny dárky od MAP v ORP Říčany, města Říčany, Ladova kraje a Muzea Říčany. K dětem, učitelům i pamětníkům promluvil mj. starosta Říčan David Michalička. Odměny týmům předali místostarostka Říčan Hana Špačková, starosta Světic Pavel Kyzlink a ředitel říčanského muzea Jakub Halaš. Na závěr slavnostní prezentace patřil dětem vytrvalý potlesk.

Děkujeme městu Říčany za podporu projektu a za možnost prožít slavnost v nedávno zrestaurovaném městském sále.

Renata Skalošová, místní koordinátorka projektu

Týmy se „svými“ pamětníky

Foto: Eva Sosnovcová 

Dobrodružné Příběhy našich sousedů

Celá akce ve spolupráci s organizací Post Bellum začala zhruba před půl rokem. Na začátku stála jedna nevinná otázka ohledně účasti na jednom vedlejším školním projektu. Přihlásili se Mirek Tomeš, Matyáš Maňas, Tomáš Slepička, Hanka Ludvíková a já. Netrvalo dlouho a už jsme se jako nově vzniklý tým zúčastnili videohovoru s paní Skalošovou, koordinátorkou celého projektu Příběhy našich sousedů.

Našim úkolem se mělo stát připravení prezentačních materiálů k výpovědi nějakého říčanského pamětníka, v našem případě ředitele školy pana Dalibora Dudka.

V té době byla celá naše skupinová aktivita víceméně teoretická. Když jsme opět začali chodit do školy, paní Skalošová nás několikrát navštívila a pomohla nám dát dohromady osu pro videodokument, který jsme se rozhodli natočit. Bylo opravdu fascinující, jak jsme celá skupina dokázali dohromady zapojit své nejlepší schopnosti k vytvoření jednoho tak solidního scénáře.

Uběhla nějaká doba a z ničeho nic se celý náš tým ocitá v ředitelně naší školy. Hanka, Tomáš a Matyáš sedí na křeslech, Mirek je nakloněn u chlupatého mikrofonu a já ve zkroucené pozici za kamerou. Je nutno zmínit, že se s námi toho všeho účastnil i náš třídní, Vojtěch Vytiska. Všichni bedlivě posloucháme, natáčíme a zaznamenáváme povídání našeho pana ředitele, který nám v roli pamětníka předkládá svědectví z dob nedávno minulých. Přesně v tuto chvíli sám sebe přistihuji, že se občas ponořím do vyprávění a nedávám pozor na kameru. To jen potvrzuje, jak hluboký a přínosný pro nás tento projekt byl.

Po skončení této zcela nejdůležitější kapitoly naší akce nastává další, o něco méně příjemná práce. Ke slovu přijdou takové věci, jako je střih videa, manipulace s daty, vykomunikovávání schůzí atd. Zažili jsme však i různá zpestření. Třeba návštěvu v pražském studiu, kde jsme se poradili s profesionálními filmaři ohledně zpracování našeho dokumentu. Myslím si, že to byla na našem projektu časově i obecně nejnáročnější část.

A nyní další posun. Tentokrát se nacházíme i s naším učitelem v reprezentačním sále říčanské Staré radnice. Chybí jenom Hanka. Vzduch je silně prosáklý slavnostní atmosférou, všude drazí lidé z radnice, rádia a médií v podobně drahých oblecích, a to včetně nás. Našim úkolem teď bude odprezentovat naši takřka půlroční práci. Po rychlé zkoušce usedáme do napjatého hlediště a čekáme na svou chvíli.

Ta přijde hned po prezentaci první skupiny žáků, která nás předcházela. Prezentace uteče jako voda a nadchází děkování, třesení rukou, přebírání tašek a předávání kytic. Takto krásně jsme završili náš projekt!

A co vše nám tento dobrodružný podnik dal? Určitě nové rozhledy. Určitě vlastnost nebát se zkoušet nové věci. Určitě schopnost řešit naléhavé problémy. Samozřejmě zlepšení v komunikaci a spolupráci. Ale hlavně a především, schopnost naslouchat druhým a vážit si jich.

Hugo Bernard, 8. A, ZŠ U Říčanského lesa