Projekty na zadržení vody v krajině

Na Kopešín

Na začátek je potřeba položit si otázku, proč je dobré realizovat opatření zadržující vodu v krajině. Zadržením, odborně retencí vody v hydrologii rozumíme přirozené či umělé krátkodobé zadržení vody v krajině. Tato voda může být dočasně zadržena například na povrchu lesního stromoví, travního porostu, křovin, na povrchu půdy, v půdním krytu (tvořeném nadložním humusem a přízemní vegetací), v půdním profilu, terénní prohlubni, tedy tůni apod.

Rychlý odtok vody, v důsledku nižší retence vody, ovlivňuje nejen množství vody v tocích a obsah vody v půdě, ale může způsobovat i přetížení kanalizačních systémů jednotné i oddílné dešťové kanalizace. Rychlý odtok vody má vliv na množství zasakující vody skrz půdní profil a tedy ovlivňuje i výšku hladiny podzemních vod. Rychlý odtok vody má nepříznivý vliv i na podpovrchové vody, kdy jsou živiny a xenobiotické látky vyplavovány z půdního profilu.

Mapa s lokalitami pro realizaci zadržení vody v krajině

Současným problémem měst je, že většina dešťové vody je odvedena dešťovou kanalizací do potoků, řek a dále pryč z území, kde by mohla vést k obohacování zdrojů podpovrchových a podzemních vod. To může spolu s příchodem přívalových srážek vést k erozi půdy, poklesu hladiny spodní vody a poškození vegetace, což v důsledku vede k destabilizaci mikroklimatu odvodněných území.

Tůně byly a jsou přirozenou součástí české krajiny. Bez přítomnosti člověka by přirozeným způsobem vznikaly a zanikaly v bezpočtu forem. Bez vlivu člověka na dnešní krajinu by byl počet tůní zcela určitě vyšší než počet stávajících tůní a jejich náhradních člověkem vybudovaných vodních nádrží.

Na Kavčí skále

Tůň obecně je sladkovodní ekosystém tvaru kruhu či oválu, nacházející se v nivách řek či potoků. Je to deprese naplněná vodou, která není za normálního stavu vody spojená se samotným tokem nebo jiným akvatickým ekosystémem. Hloubka tůní bývá různá. Ekosystém tůně skýtá velké množství rostlinných i živočišných druhů a mikroorganizmů. Tůň, v přirozených podmínkách, vzniká nejčastěji oddělením od mrtvých ramen toků nebo zatopením terénní deprese, vzniklé vodní erozí během zatopení nivy při povodních. Stejně tak ovšem tůně vznikaly působením dnes již z krajiny vymizelých stád velkých kopytníků, kteří za svůj život vytvářeli mnoho různě velkých a hlubokých tůní. V kontrastu s tím lze v posledních letech sledovat například trend, kdy i když to na první pohled nevypadá, jízdy off-roadových vozidel a tanků mohou přírodě pomáhat a jsou vhodným managementovým zásahem vytvářejícím, samozřejmě na vhodně zvoleném území, terénní deprese, ve kterých se tůně tvoří.

Tůň

Tůně jsou nejčastěji syceny průsakem z propustných vrstev, vodou při záplavách či velkých deštích.

Činnost člověka v krajině dlouhodobě byla a je takového charakteru, že až na výjimky znemožňuje přirozený vznik a obnovu tůní. Několikatisíciletý kontinuální proces zkulturňování krajiny vedl k celkovému odvodnění krajiny. Mokřiny a tůně všeho druhu byly z valné části zlikvidovány, nebo došlo k jejích přetvoření na rybníky, vodní nádrže, pole, lesy nebo jiné využitelné plochy. Přitom budování tůní je jeden z nejefektivnějších jednorázových nástrojů pro podporu mikroklimatu, zvelebení prostředí a přispění k biologické rozmanitosti krajiny vůbec. Je to relativně jednoduché a levné. Poměr cena-efekt je mimořádně příznivý. Budované tůně se rychle stávají hodnotnými biotopy a prvky krajinné architektury.

Na základě předběžného průzkumu v Říčanech byly zvoleny některé lokality, ve kterých by mohla být opatření na zadržení vody v krajině  zrealizována, jak je vidět na mapě a fotografiích.

Vodoprávní Úřad, Odbor životního prostředí

Umělá tůň

Škroupova

Říčanský les