Říčanský velitel HZS ČR Jan Schreiner: Největší zátěžovou zkouškou byly červnové povodně

Jan Schreiner vede téměř rok a půl Záchranný hasičský sbor v Říčanech. V rozhovoru mimo jiné sdělil, proč se stal hasičem, jak se spolupracuje s říčanskými dobrovolnými hasiči a jak těžké bylo bojovat s loňskými povodněmi. A co se mu líbí v Říčanech?

Jste velitelem stanice Hasičského záchranného sboru ČR na stanici v Říčanech. Jak dlouho sloužíte jako hasič v Říčanech? A kolik profesionálních hasičů v Říčanech funguje?

Do funkce velitele stanice Říčany jsem nastoupil 1. 10. 2012. Na stanici slouží tři směny, které se střídají ve dvacetičtyřhodinovém cyklu, v každé směně je 11 příslušníků. Na stanici Říčany je také pracoviště Státního požárního dozoru, kde je zařazen jeden příslušník a jedna příslušnice.

Město Říčany poskytne stanici HZS Říčany příspěvek na nový hasičský záchranný vůz. Bude stejný jako ostatní vozy nebo je něčím speciální? Kolik vozů nyní bude stanice mít a je to dostatečný počet?

Podíl města Říčany ve výši 0,5 mil. na pořízení rychlého záchranného automobilu má zásadní význam, protože byl startovacím impulzem pro získání dalších prostředků. Vůz bude určen pro rychlé poskytnutí pomoci při dopravní nehodě v oblasti ORP Říčany s důrazem na zásah na dálnici. Jeho předání od dodavatelské firmy Kobit je plánováno na letošní duben.

Vůz bude postaven na podvozku VW Transporter a bude vybaven nejmodernějším vyprošťovacím zařízením, dále vysokotlakým systémem na hašení požáru automobilu a množstvím dalšího technického i zdravotnického vybavení.

Počet vozů na stanici není vypovídajícím kritériem. S počtem vozidel není problém, spíše s jejich stářím a návazně na to s použitelností a spolehlivostí. Pro příklad – máme zastaralou automobilovou plošinu a staré velké cisterny na přepravu hasební vody.

Při požárech nebo jiných zásazích spolupracujete i s místní Jednotkou sboru dobrovolných hasičů. Jak spolupráce obvykle probíhá?

Jednotka sboru dobrovolných hasičů Říčany vykazuje dlouhodobě stabilní připravenost k výjezdu, takže se na ně můžeme vždy spolehnout. Nejčastěji přijíždějí za profesionální jednotkou, přivezou další zásobu vody pro hasební zásah a zapojují se do činnosti dle pokynů velitele zásahu. Zasahují však často i samostatně dle požadavků operačního střediska HZS. Pro nás je spolehlivost Jednotky sboru dobrovolných hasičů v oblasti připravenosti techniky i personální stability zásadním kritériem. Víme, že nám někdo přijede „krýt záda“.

Jaký je podle Vás recept na to, přilákat do sboru více „profíků“ i dobrovolníků?

Zájemců o služební poměr u HZS je velké množství, ne každý však vyhoví požadavkům. Navíc volných míst je velmi málo. Členství ve Sboru dobrovolných hasičů je přístupnější. Je založeno na dobrovolnosti a schopnosti věnovat svůj volný čas pomoci ostatním.

Řešíte velmi různorodé případy, od záchrany zvířat po velké požáry. Jaké případy byly pro Vás v rámci dosavadní kariéry nejvýznamnější jak z hlediska fyzické náročnosti, tak i emocionálního vypětí?

Povodně určitě mezi ty náročné zásahy patří pro svůj vyčerpávající charakter, stejně jako dlouhotrvající požáry. Únavu však překonáte a časem se naučíte při mimořádných událostech tohoto typu hospodařit se silami. Pak ale vyčerpaného člověka „dostane“ kluk pod tramvají, protože vám prostě připomíná syna a je vám ho líto, i když už jste toho viděli dost a víte, že si to nesmíte připouštět. Na každého působí něco jiného a záleží na tom, v jaké kondici se zrovna nacházíte.

V loňském roce jste se v rámci krizového řízení města právě aktivně podíleli na řešení situace při povodních. Když porovnáte živly jako vodu a oheň – s čím je podle Vás horší se poprat?

Každá mimořádná událost je něčím jiná. Povodně jsou zátěžovou zkouškou komplexního charakteru. Prověřují systém jako celek - komunikaci, techniku i výdrž lidí. Pro někoho však může být horší situace, kdy se z běžného případu, zřetězením nešťastných okolností, stane vleklý a nepříjemný případ se špatným koncem. Nejhorší jsou samozřejmě případy, u kterých dojde k závažnému zranění, nebo smrti osob.

Jak pokračuje vaše spolupráce s Útvarem krizového řízení města Říčany?

S Útvarem úzce spolupracujeme, je to můj hlavní partner v oblasti krizového řízení ORP.  Společně připravujeme plány řešení mimořádných událostí. Naši spolupráci prověřily povodně v loňském roce. Koncepčně spolupracujeme i na řízení Jednotky sboru dobrovolných hasičů města Říčany.  

Povolání hasiče je často považováno za nejzáslužnější a zároveň velmi nebezpečnou profesi. Proč jste se rozhodl být hasičem?

Před vstupem do služebního poměru jsem prošel více profesí. Byl jsem horníkem, řidičem, kamerovým technikem, podnikal jsem. Nejvíc mě však k rozhodnutí posunula dopravní nehoda, do které jsem se dostal, ale nezavinil jí. Zemřeli při ní tři lidé a já přežil.

V Říčanech pracujete. Bydlíte tady také? Co Vás napadne jako první, když se řeknou Říčany?

Bydlím v Pyšelích, ale v Říčanech strávila mládí moje žena a ráda se sem vrací. Já využíval v době studií (2007 – 2012) knihovnu v Říčanech, kde mi paní knihovnice vždy ochotně sehnaly i knihy, které spolužáci nemohli nikde získat. I díky říčanské knihovně jsem nakonec dostudoval.    

Jakým aktivitám se kromě této náročné práce stíháte věnovat ve svém volném čase?

Dostavuji dům. Rád jezdím na horském kole. Ale když to okolnosti dovolují, čas nejraději trávím v Alpách, a to v létě i v zimě.

Autorka: Adéla Michalová