Rozhovor s nově zvoleným senátorem Zdeňkem Hrabou

V první řadě gratulujeme ke zvolení do Senátu Parlamentu ČR i do zastupitelstva Říčan. Kromě toho jste ještě krajský zastupitel, vysokoškolský učitel a provozujete advokátní praxi. Není těch funkcí trochu moc? Například v Praze se politici dohodli, že nebudou sedět na tolika židlích.

Bezprostředně poté, kdy jsem byl zvolen senátorem, jsem ukončil dohodou pracovní poměr na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a první den po složení slibu senátora jsem se vzdal mandátu krajského zastupitele. Jsem tedy nyní senátorem a advokátem, což považuji za optimální spojení účasti na legislativním procesu s výkonem právní praxe pro jejich přínosnou vzájemnou interakci.  Jednou měsíčně se, samozřejmě bez problému, stihnu kvalifikovaně a aktivně účastnit večerního jednání říčanského zastupitelstva. 

Co podle vás rozhodlo o výsledku senátních voleb?

Každý z voličů se rozhodoval individuálně, ale po zevšeobecnění si myslím, že určitou roli hrála moje zkušenost z právní praxe a tedy zkušenost s aplikací právních norem, které Senát spoluvytváří. Samozřejmě k tomu významně přispěly mé zkušenosti z komunální politiky. A v neposlední řadě k výsledku voleb přispěl i můj osobní kontakt s voliči v celém mém volebním obvodu č. 41, ve kterém budu samozřejmě pokračovat i po mém zvolení.

Kolik vás stála kampaň?

Cca 450 tisíc korun a byla hrazena STANem.

Významně vám přispěl STAN. Co dostane oplátkou? Bude tato strana dostávat každý rok státní příspěvek, který činí necelý 1 milion korun za senátorský mandát, nebo se o tento příspěvek budete nějak dělit? Máte v tomto směru nějakou smlouvu?

STAN financoval celou kampaň a bude dostávat státní příspěvek ve výši necelého jednoho milionu korun. Já samozřejmě nic z této částky dostávat nebudu a nikdy mě to ani nenapadlo. Upřímně řečeno mě překvapila i samotná vaše otázka, protože, pokud vím, tak nic takového není zvykem ani u jiných politických stran. 

Jak hodnotíte výsledek komunálních voleb v Říčanech? Byl jste místostarostou a radním pro dopravu, legislativu či transparentnost úřadu. Myslíte, že výsledek voleb ovlivnily výsledky vaší práce v těchto oblastech? 

STAN získal důvěru téměř 25 % říčanských voličů, za což jim ještě jednou moc děkuji. Můj osobní výsledek v senátních volbách v Říčanech beru jako vyjádření velké důvěry říčaňáků v moje další působení a samozřejmě jako ocenění toho, co jsem za uplynulých osm let v Říčanech pomohl prosadit a realizovat. V  Říčanech jsem v prvním i druhém kole senátních voleb dostal nejvíce hlasů ze všech kandidátů, a bylo to vždy o cca 20 % hlasů více, než dostal v pořadí druhý kandidát. Budu se proto snažit pro Říčany dělat v pozici senátora maximum možného, a to bez ohledu na to, kdo právě v daný moment v Říčanech vede radnici.

Víte, že prakticky po volbách kandidát STANu Petr Bartoš předložil k posouzení developerský projekt na výstavbu téměř 50 bytů? Měl by se finančně podílet na budování městské infrastruktury jako další stavebníci?

Tato informace je pro mě novum. Mohu proto jen říci, že v případech takových projektů stavební zákon ukládá povinnost posoudit „zda záměr klade výrazné požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu a tento záměr nebude možné realizovat bez příslušných nových staveb a zařízení nebo úpravy stávajících“. Pokud ano, pak by bylo legitimní uzavření rozumné plánovací smlouvy. Nevím ovšem, proč tato otázka na soukromé podnikatelské aktivity byla personifikována a proč vůbec byla formulována ve spojení s kandidátní listinou STANu a proč se na toto ptáte mě. Mohu si to ale domyslet. 

Ve městě, na kraji i v Parlamentu patříte k opozici. Máte z této pozice vůbec šanci cokoli prosadit?     

Tak především musím vaše tvrzení poopravit. V Senátu náš senátorský klub (STANu) není v opozici, ale je jeden ze dvou nejsilnějších senátorských klubů.  Jsme poměrně úspěšní v prosazování svých názorů a návrhů. Pokud jde o vaši mediální představu, že prosadit cokoli z opozičních lavic je nemožné, tak musím říct, že takovou představu považuji za protidemokratickou. Politické vedení stylem – máme většinu, a tak nás vaše názory nezajímají -  patří spíše ke stylu diktátorskému, než k demokratické formě správy věcí veřejných.  Naši poslanci jsou také poměrně úspěšní v prosazování jednotlivých návrhů, jako je například v dnešních dnech schválená novela trestního zákoníku.

Také na kraji, třeba v rámci práce komise pro majetek, se mi dařilo prosadit určitý zákonný a hospodárný způsob naložení s krajským majetkem bez ohledu na to, zda jsem byl v opozici nebo komisi vedl z koaličních pozic. V městském zastupitelstvu nebudeme pouhou „opozicí“, tedy jen protikladem majority, ale naší funkcí bude zejména věcná a nekompromisní kontrola a kritika jednání, která budeme považovat buď za nezákonná, neúčelná, nehospodárná či škodlivá pro město a jeho obyvatele. Dále budeme fungovat jako nabídka alternativ k politice rady a většiny zastupitelstva a budeme připraveni současné vedení radnice kdykoli nahradit.

Jaké máte vlastně konkrétní cíle? Co bude vaší prioritou?

Konkrétní cíle jsem už definoval v kampani. Chtěl bych třeba prosadit úpravu procesních řádů (trestního a civilního), zejména ve věci obnovy řízení a dalších institutů procesního práva nutných pro zajištění spravedlivého řízení. Chtěl bych také zahájit diskusi a pokud možno i dovést do úspěšného konce v podobě změny právních předpisů formování Rady pro rozhlasové a televizní vysílání tak, aby ji konstituoval Senát a nikoli Poslanecká sněmovna a Rada tak byla skutečně nezávislá na vládě.

Mottem v kampani byla „férová justice“. Máte pocit, že náš právní systém není férový? Jak to změníte?

Ta otázka není formulována správně. Justice a právní systém jsou totiž dvě zcela odlišné věci.  Právním systémem se rozumí právní kultura, tedy to, zda u nás je systém kontinentálního evropského práva, nebo systém angloamerického práva nebo systém práva islámského (šaría). Já jsem jednoznačným stoupencem evropského kontinentálního práva, kam samozřejmě patří po staletí i náš právní řád.  Pokud jde o můj názor na kvalitu našeho právního řádu, tak nejsem zdaleka sám, kdo je přesvědčen to tom, že kvalitní není.  Už to, že náš právní řád tvoří nyní cca 2 miliony právních norem (včetně přímo aplikovatelných směrnic EU) je strašná představa, protože elementárním předpokladem dodržování práva je jeho znalost a srozumitelnost.  

Mám radost, že na listopadovém plénu Senátu byla schválena novela trestního zákoníku a, mimo jiné i z mé osobní iniciativy, byla zavedena nová skutková podstata, trestný čin maření spravedlnosti, která trestá třeba předložení falešných listinných důkazů v soudním řízení.  Osobně jsem pro zavedení další skutkové podstaty trestného činu (opět podle vzoru z Německa) trestajícího tzv. překrucování práva. Zjevné „ohnutí“ právních norem ve prospěch jedné strany totiž někteří soudci nebo úředníci vydávají za „jiný právní názor“. A to by mělo být trestáno, tak jako je tomu v Německu.

A nyní k pojmu férová justice, tedy soudnictví.  Navzdory mediálnímu klišé nezávislost justice sama o sobě nezaručuje, že konkrétní rozhodování bude nestranné, nezaujaté, že bude zákonné a spravedlivé.  Takové rozhodování zaručuje jen férový proces, nebo chcete-li, spravedlivý proces. To je požadavek mezinárodního práva a naší Ústavy, který dopadá na všechna řízení před orgány veřejné moci, nikoli pouze na řízení před soudem.  Znamená to zajistit dodržování všech zákonných formálních postupů v řízení jako pojistky proti zneužití moci.  A dodal bych, že by to mělo znamenat také přísný postih všech odchylek od předepsaných postupů.  Právě to se ale moc neděje.   Česká republika patří k zemím, kde je porušování práva na spravedlivý proces předmětem časté kritiky, domácí i mezinárodní. Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva každoročně konstatují porušení tohoto práva u několika stovek stěžovatelů. A to je jen špička ledovce. Ze své praxe, z rozhovorů se svými voliči, se starosty obcí, ale koneckonců i z publikovaných případů bych mohl demonstrovat řadu někdy až skutečně otřesných případů neférového postupu.

V kampani jste hovořil o „podstatném zpřísnění odpovědnosti úředníků, policistů, státních zástupců, soudců“, jak tomu konkrétně rozumět? Nehrozí pak to, že se každý bude bát cokoli rozhodnout a všechny procesy se výrazně zpomalí?

To, že někdo jedná zodpovědně, vůbec neznamená, že se prodlouží rozhodovací proces. Rozhodnout špatně opravdu není rychlejší, než rozhodnout řádně podle zákona. To je jen oblíbená obezlička.  Postup podle zákona je sice náročnější na znalosti a na racionální pracovní postup, ale vede k cíli daleko rychleji, bez potřeby rušit nekvalitní rozhodnutí v odvolacích a dovolacím řízení.  A i kdyby to mělo být podle vaší domněnky – byla byste raději souzena rychle nebo podle zákona a spravedlivě?

Potřebu zpřísnění odpovědnosti mohu přiblížit třeba skutečnými případy. Když soudce rozhodne o uvalení zjevně nezákonné vazby na člověka a omezí ho na svobodě, nenese prakticky žádnou osobní odpovědnost (z nedávné minulosti byl potrestán pouze snížením platu), zatímco pokud omezí na svobodě „obyčejný člověk“ jiného „obyčejného člověka“, je trestán odnětím svobody.

Proč jste vystupoval proti pojmenování parku po prezidentovi Václavu Havlovi? Jaké máte k této osobnosti výhrady? 

Myslím, si, že byla výjimečná příležitost při stoletém výročí vzniku Československa pojmenovat park, tak jak navrhovali moji kolegové ze STANu na zastupitelstvu, tedy Park republiky.  Nejsem příznivcem pojmenovávání čehokoli jmény osob zejména z nedávné minulosti, protože pamětníci vědí, že konkrétní člověk byl vždy mnohem složitější, než mýtus o něm. Pokud jde o Václava Havla, platí to také. A možná i proto s tímto názvem souhlasila jen těsná většina zastupitelů. Nemám rád černobílé obrazy a „jednoduché“ pohledy na lidi a historii a na hodnocení lidí zvlášť.  Konstrukci jakýchkoli „výhrad k někomu“ považuji proto za velmi nepatřičnou a neslušnou.  Hodnocení skutečného člověka Václava Havla, se všemi jeho klady, nedostatky, zásluhami i problémy, rozhodně není úkol na několik vět.  A k vaší otázce položené v nedokonavém tvaru – „vystupoval“? V právu se takovéto otázce říká kapciózní, klamavá, a je nepřípustná.  K pojmenování parku jsem se vyjádřil jen jednou. Na „poradě“ vedení města v srpnu 2018.  Nechť si čtenář svůj názor udělá sám.  

Byl to i důvod pro vaši neúčast na oslavách vzniku samostatného Československa pořádaných městem Říčany 27. a 28. října? Pokud ne, jaký byl důvod? V Říčanech jste se zastavil v úzkém kruhu u pomníku A. Švehly.

Opět musím konstatovat, že v právu se takovéto otázce říká kapciózní, klamavá, a je proto v procesním právu zakázaná a nepřípustná.  Nevím totiž jaké „to“ by měl být důvod mé neúčasti na oslavách. Vy přeci dobře víte, že na sobotní sázení stromů (jako náhrady, když se nepodařilo park včas dokončit) i z následného společenského večera v Labuti jsem se včas omluvil, protože jsem byl nemocný. V neděli jsem se ráno na chvíli zastavil u pomníku Antonína Švehly a položil tam na památku věnec.  Následně s kolegy senátory profesorem Drahošem a doktorem Hilšerem jsem byl uctít památku prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a u jeho sochy na Pražském hradě položit kytici.  Bohužel se to časově překrývalo s dopoledními oslavami v Říčanech.

Kandidoval jste jako nezávislý kandidát za STAN. Budete hlasovat v souladu se „stranickou příslušností“, nebo dle svých osobních postojů?

Je samozřejmé, že budu vždy hlasovat podle svých osobních postojů a názorů, a to proto, že mi to ukládá Ústava a slib senátora.  V  Senátu, ještě více než v Poslanecké sněmovně, je to i díky mandátu z přímé volby standardem.  Navíc jsou mé názory ve většině blízké názorům ostatních kolegů senátorů v našem klubu STAN. Možnost a povinnost hlasovat podle osobních postojů je dle mého názoru první podmínkou demokracie a mimo jiné je to i jeden z důvodů, proč jsem kandidoval za hnutí STAN, které mi toto umožňuje. 

 Dotazy položila Kateřina Lauerová,

tisková mluvčí města