Stromy kolem nás 105

Kdouloň obecná - Cydonia oblonga

Nepříliš známé, trochu tajemné ovoce s puncem vůně starých časů. Však se také, v dobách před aromatickými mýdly a parfémovanými pracími prášky, kdoule dávaly do skříní s prádlem.

            Známe tři druhy kdouloní, všechny jsou původní v Asii. U nás pěstovaná kdouloň obecná pochází z oblasti od Íránu, okolí Kavkazu až po Střední Asii.

            Kdouloň obecná se využívala a šlechtila od starověku. Záhy byla rozšířena po celém Středozemí. Do střední Evropy se dostala zřejmě již s římskými legiemi, později byla pěstována v klášterních zahradách.

Roste ve formě až 6 m vysokého stromu, nebo jako vícekmenný statný keř. Kmen kryje hladká, tmavě šedá kůra. Listy s celokrajnou čepelí jsou na konci tupé nebo krátce zašpičatělé. Řapík i spodní strana listů jsou plstnaté. Na podzim se zbarvují do žluta.

            Květy připomínají obří květ jabloně, jsou až 5 cm velké, bílé nebo narůžovělé. Vykvétají v květnu. Koncem října dozrávají plody – voňavé malvice žluté barvy s plstnatým olysávajícím povrchem. Mají kulovitý, až hruškovitý tvar. Obsahují hodně pektinu, proto výrobky z nich bezvadně želírují.

            Říčanské zahrady občas ukrývají některý z mnoha kultivarů kdouloně, obrázek pochází z ulice E. Beneše. Kdouloň se velmi často používá jako podnož pro hrušně.

            V našich podmínkách jsou plody v syrovém stavu tvrdé a trpké, proto se z nich vyráběly kompoty a marmelády. Tato tradice je převelice stará. Už Řekové vařili kdoule a jiné ovoce s medem (Melimelon - ovoce na medu). Základ slova použili Portugalci, marmelo je portugalsky kdoule. Označení jejich džemu z kdoulí marmelada ve středověku proniklo do mnoha evropských jazyků. Díky kdoulím máme marmeládu.

Rod kdouloň (Cydonia) se jmenuje podle starověkého města Cydonia, což je dnešní letovisko Chania na severozápadním pobřeží Kréty. Kdoule se tam dřív hojně pěstovaly.

Jakub Halaš