Udržitelná městská mobilita – 1/6

Zklidnění dopravy ve městech Motto: Jezděme všude tak, jak chceme, aby ostatní jezdili v naší ulici 

Ne náhodou jsem téma „Zklidnění dopravy“ vybral jako první z plánovaných šesti článků. Není snad den, kdy by si u mě v kanceláři nestěžoval někdo z Říčaňáků na auta. V jeho ulici jich totiž jezdí moc, řidiči nedodržují rychlost, je to nebezpečné, hlučné atd.

Jenže auta nezrušíme. Jsou a budou součástí našeho života, potřebujeme je. Chceme jezdit do zaměstnání, na velký nákup, za kulturou. Navíc řada z nás musí každodenně vozit děti do škol či na kroužky, protože o ně máme strach a nepustíme je přece po nebezpečné silnici, kde je může někdo zajet.

Mezi domy pomalu, po hlavní rychleji

Zpomalovací prahy, další úseková měření, značka s nižší povolenou rychlostí, zákaz vjezdu? Tyto a podobné náměty pro „vaši ulici“ slyším pravidelně. Touhou nás všech je, aby naší ulicí jezdilo co nejméně aut, a ta aby navíc jezdila bezpečně, pomalu a tiše.

Současně ale také všichni chceme, aby naše město bylo průjezdné, když ne rychle, tak alespoň plynule. Jak ale tyto dva, na první pohled protichůdné, požadavky skloubit?

Základním principem je, že tranzitní doprava by měla zůstat na kapacitních komunikacích k tomu určených a neměla by se přenášet do malých, rezidenčních ulic. V meziměstském měřítku se proto chceme například snažit, aby od Mukařova k dálnici D1 bylo nejvýhodnější zůstat na Černokostelecké a Říčanské. Dnešní zkracování přes centrum a místní ulice (například Smiřických, Štefánikova, Rooseveltova či Jizerská) zatěžuje místní obyvatele. Navíc ve špičce umocňuje dopravní zácpy na hlavních tazích tím, že řidiči sjíždějí a jinde se přednostně znovu napojují (ranní situace u hřbitova či odpolední na náměstí). Stejné místní komunikace mohou být ale naopak žádoucí pro cestování v rámci města. Určitě je vhodnější, aby místní doprava zůstala na kapacitní ulici Štefánikova, než aby řidiči kličkovali mezi vilkami ulicemi Nerudova a Mánesova kolem škol a Fialky.

Jak ale zajistit, aby trasa po hlavní silnici byla výhodnější (tedy rychlejší) než zkratka po vedlejší? Cestou jistě není zvýšit dovolenou rychlost. Naopak, i na hlavní tahy patří taková opatření, která nedovolí překračování rychlosti a umožní bezpečný pohyb chodců či cyklistů. Musí se ale používat citlivě a adekvátně kategorii silnice.

Zbývá tedy, aby alternativní cesta po ulicích vedlejších, rezidenčních, byla pomalejší. Zde je žádoucí průjezd natolik znepříjemnit, aby při běžné situaci nebyl nikdy výhodnější, než průjezd po hlavní.

V zahraničí to funguje

V zemích na západ od nás řešili a řeší stejné problémy, jen mají několik desetiletí náskok. V zahraničí proto najdeme různé způsoby zklidnění dopravy, povedené i méně zdařilé.

Zóna tempo 30 - v mnoha městech Rakouska, Německa, Francie, Belgie a dalších zemí platí režim 30/50. V malých vesničkách, ale i velkoměstech totiž funguje plošná zóna tempo 30 (a přednost zprava), vyjma vybraných hlavních silnic, kde se smí jet 50 a jsou určeny pro průjezd městem či lokalitou. Protože ale ani v Rakousku značka není zeď, jsou tam omezení rychlosti doprovázena různými stavebními prvky. Člověk se zkrátka rozjet nemůže. U nás v Říčanech sice zóny 30 již lokálně máme, nefungují však dostatečně správně.

Rád bych u nás vyzkoušel model, kdy město zavede zónu 30 (či dokonce obytnou zónu) včetně vhodného zklidňujícího opatření na základě žádosti, podepsané většinou obyvatel dané rezidenční ulice či lokality. Vše samozřejmě musí být v souladu s koncepcí celého města a odsouhlaseno dopravní policií. Tento způsob postupného zavádění na základě shody rezidentů praktikují radnice třeba právě v Rakousku, aby vyhověly nejdříve tam, kde je nejvyšší poptávka a místní se dokáží domluvit.

Slepé ulice – asi sen každého z nás. Takový model má například mnoho měst v Beneluxu. Obytná čtvrť má třeba jen dva vjezdy pro auta, cyklisté a pěší mají situaci jednodušší. Koncepce našeho města sice takovému modelu úplně nenahrává, ale nevylučuji ani takové opatření, pokud se na něm shodnou místní a odsouhlasí jej dopravní policie.

Jednosměrky jsou tradičním opatřením. Jejich zavedení jednak znepříjemní průjezd skrz lokalitu, jednak často umožní zvýšení počtu parkovacích míst. Zhoršuje se ale prostupnost území, navíc i rezident musí často jezdit zbytečně daleko. V některých případech je to ale nejlepší řešení. Není to tak dávno, co vedení města úspěšně zamezilo objíždění Černokostelecké kolem škol zavedením jednosměrných úseků v Bezručově či Edvarda Beneše. Podobné řešení se nabízí v Mozartově nebo třeba Jizerské, která slouží jako zkratka pro získání přednosti na náměstí. Tím se zde, mimochodem, vytváří ještě delší kolona. Průjezd pro MHD, záchranku, hasiče či cyklisty by však měl být zachován v obou směrech.

Obousměrky, střídavé parkování - Poměrně nově se používá pojmu tzv. obousměrné jednopruhové komunikace s výhybnami. V Říčanech byl tento model zkušebně a po dohodě s místními zaveden pro zklidnění dříve jednosměrné Dvořákovy ulice od zimního stadionu. Ač značení na první pohled vypadá dost divoce, svůj účel podle všeho splnilo. Rychle projet se prostě nedá, a i proto zde jezdí méně aut. Tento model uvidíte velmi často v zahraničí, ale i například v Kolovratech u nádraží. Je vhodný pro méně frekventované ulice a přináší též možnost dostatečného parkování.

Příčné prahy, retardéry – nejjednodušší a nejlevnější řešení. Zkušenosti nejen z našeho města však hovoří spíše proti. Retardér při pojezdu vydává hluk, vibrace, způsobuje komplikace při zimní údržbě. Řada jich byla po instalaci následně odstraněna na žádost místních. Některé typy zpomalovacích polštářů se ale dají využít jako rychlé a dočasné řešení tam, kde se do budoucna počítá se stavební úpravou.

Zvýšené křižovatky, přechody – ty jsou výrazně vhodnější. Mají podobný účinek jako retardér, ale jsou citlivější k okolí i vozidlu. Používají se třeba pro bezpečné přechody u škol anebo v nepřehledných křižovatkách.

Šikany, zeleň a parkování – asi nejvhodnější typ zpomalení. U nás se používá zejména na vjezdech do měst, v zahraničí je vidíme i uvnitř obytné zástavby. Často jsou šikany vhodně kombinovány se zelení, stromy a zálivy pro parkování. Přes ostrůvky zeleně, stromy či jiné bariéry rychle neprojedete, ani když na parkovacích místech nikdo nestojí. Toto řešení, preferované i dopravní policií, bychom rádi vyzkoušeli a případně rozšířili do všech ulic, kde to bude jen trochu možné a kde o ně bude zájem ze strany místních.

 David Michalička, místostarosta (KM)  

Dodatečně vytvořená šikana, tvořená ostrůvky se zelení a stromy (Anglie)

Na české poměry těžko uvěřitelné řešení – stromy uprostřed ulice. V Německu běžná záležitost

Zajímavé provedení prefabrikovaných zelených ostrůvků s kanálkem pro vodu

Jednoduché zklidnění ulice mírnou šikanou

Začátek Zóny 30 v Praze

Šikana - květináče