ZŠ u Říčanského lesa

2. 5. 2020

Milé žákyně, milí žáci,

ctěný učitelský sbore, vážení rodiče!

Je za námi velmi nezvyklý měsíc. Dodržujeme vzájemný odstup a vypadá to, že jsme se více sblížili. Zahalujeme si tvář a zdá se, že se díky tomu více poznáváme. Nebylo snadné zorientovat se v neobvyklé situaci, a přesto se to velmi rychle podařilo. Za to je potřeba vám všem poděkovat!

Rád bych na tomto místě uvedl datum, kdy se vrátíme k běžnému (nejen) školnímu životu. Bohužel nemám věšteckou kouli a stejně jako vy s napětím očekávám rozhodnutí z vyšších míst. Již teď je ovšem jisté, že vy všichni jste obstáli na jedničku. Rodiče, protože neohroženě převzali roli kantorů a dokázali vše skloubit se svým zaměstnáním a rodinou. Učitelé za to, že vyměnili křídu s tabulí a odvážně vstoupili do (pro některé zcela neznámého) světa digitálních technologií. Děti za trpělivost, kterou s námi dospělými měly a mají, když jsme se snažili překonávat nečekané nástrahy, jež krizová situace přináší. Ještě jednou vám všem velký dík!

Určitě nás všechny čeká v nejbližší době řada úkolů, které se budou vymykat běžným standardům. Komunikační kanál jednotlivých tříd se proto snažíme nastavit tak, aby byl jednoduchý, srozumitelný a nezatěžoval vás zbytečnými komplikacemi. Ne vždy se to hned podaří a za chyby (minulé i budoucí) přijměte prosím omluvu. Aktuálně připravujeme školní YouTube kanál především pro některé obtížnější naukové kapitoly.

Pro nadcházející dny vám přeji dostatek sil a energie, optimismus a především pevné zdraví! Váš

Dalibor Dudek, ředitel školy

 

MÍT TAK KŘÍDLA...

V polovině února nikdo z nás netušil, co přinesou následující dny. V tu dobu byla šesťáčkům zadána společná četba Starých  řeckých bájí  a pověstí, s hlavním důrazem na příběh o Daidalovi a Ikarovi. Jedna z otázek, nad kterou měli popřemýšlet a pak s fantazií sobě vlastní odpovědět, byla: Kam bys letěl(a), kdybys měl(a) křídla? Co bys s nimi podnikl(a)... A tak mi přijde zvlášť  v této situaci příhodné se s vámi podělit o jejich nápady. Navíc měli možnost si na internetových stránkách  Divadla Drak stáhnout obrys křídel, který si  mohli dotvořit  a vybarvit podle svého. Žáci mi tak posílali dojemná a originální dílka: kromě dokreslených obličejů si i vystřihli svoji fotku a nalepili ji mezi křídla, namalovali křídlům nohy, křídla hýří barvami. Bylo vidět, že je práce „chytla“. Jejich přání byla hodně různorodá, ale všechna v sobě měla ten díl tajemné dálky, díl snu a díl reality, ale hlavně svobody - zaletět se podívat někam, kam to v tuto chvíli není možné. Několik inspirativních nápadů:

… letěla bych tam, kde je spousta luk a aspoň jeden potůček. Vendy Doušová

poletím do Disneylandu, je tam plno atrakcí. Evelína Butorová

…. mým snem je letět do Ameriky. Ale před tím bych zaletěl za dědou, který je v nemocnici. Jenda Jägr

poletím tam, kam ptáci, a zažiju to, co nikdy. Honzík Rathouský

… určitě bych letěla do Londýna. Už jsem tam byla, ale teď bych ho procestovala se sestřenicí. Kája Týblová

… letěla bych za Bohem. Deny Kovářová

… letěl bych do Bulharska – vlny a plavba na lodi, lovit velké mušle, a prostě si užít život… Dan Kabelka

                                                             Jolana Beranová

CO MI COVID DAL A VZAL

Zeptali jsme se žáků, jak se změnil jejich život, jejich smýšlení o světě a o sobě samých, jakým zajímavým a novým činnostem se věnují…

… Fotografie nám poslala Zuzka Repová (6. C). Zachycují, jak se jí zdařily domácí úkoly z pracovních činností.

… My nemůžeme chodit do školy, ale rodiče si s námi školu užijí. Já jsem díky COVIDU zažila netradiční Velikonoce. Nebarvili jsme vajíčka a nekupovali žádné sladkosti pro koledníky. Místo toho jsme jeli do našeho lesa k Rakovníku, kde jsme si hráli a vyzkoušeli si pečení brambor v horkém popelu. Děda mi vyprávěl, že to také dělal. (Verča Horáková, 3. C)

… Nemusím brzo vstávat a chodit brzo spát. Jsem hodně na zahradě. Jsem pořád s našima a ségrama. Mamka vaří to, na co máme chuť a my s ní pečeme. (Vája Kočová, 4. B)

… Dalo mi to více času na odpočinek, učím se vařit, chodím do lesa se psy, jsem se sourozenci a mamkou. Udělám více práce než ve škole, mám na to klid. (Bětka Horáková, 4. B)

… Díky pandemii se změnily mé domácí i školní povinnosti. Učím se nové věci a snažím se posouvat dál. Současná situace je pro mě výzvou, naučit se být zodpovědnější k sobě a ostatním. Zkušenost s pandemií mi určitě dala víc, než jsem dosud měla. Celá atmosféra mě dost zklidnila, nalinkovala život více přímočaře. Zjistila jsem podstatu domova, který mi vytváří pocit osobního bezpečí. Nyní si uvědomuji, kolik věcí člověk najednou nepotřebuje a jak málo stačí ke štěstí. Měli bychom si vážit pomoci všech, kdo nám pomáhají, nejvíce zdravotních sester a lékařů, kteří se pokoušejí zachránit životy nakažených a sami při tom nasazují své drahocenné životy. (Simona Roštíková, 9. B)

… Celé nebezpečí pandemie vnímám tak, že záleží na lidech, jak to bude probíhat, jestli budou zůstávat doma a bude to brzy pod kontrolou, nebo budou ignorovat zavedená pravidla od státu a bude se to dál šířit a dopadneme jako Itálie. (Eliška Šťástková, 9. B)

… Musím také zmínit, že i přes absenci fyzického kontaktu s kamarády se naše přátelství začala spíše utužovat, než aby strádala, a to díky sociálním sítím, které momentálně využívám více než dříve. Díky pandemii koronaviru si určitě nyní více vážím možnosti volně se pohybovat a cestovat, ale hlavně zdraví jako takového, které velká část populace začala brát na lehkou váhu. (Veronika Madison Bandasová, 9. B)

                                                              Zuzana Pokorná

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2020 Všechna práva vyhrazena