85 let tenisového oddílu Sokola

6. díl

Náš seriál o osudech říčanského sokolského tenisu se přehoupl do své druhé poloviny. Jeho šesté pokračování věnujme vývoji oddílu od počátku devadesátých let minulého století do současnosti.

Celé toto období je spojené s významnou činností osobnosti dlouholetého předsedy oddílu (1991-2013), milovníka dobré party, stále aktivního hráče a za mne dodávám přes věkový rozdíl báječného přítele a kamaráda, pana Stanislava Tůmy.

Stejně jako Jan Neruda vzpomíná v Povídkách malostranských na obyvatele této čtvrti, bez kterých by prostě její atmosféra a genius loci v době jeho dětství nebyly stejné, tak i my si v posledních desetiletích bez našeho „ Stanleyho“ nedokážeme představit říčanský tenis.

Až do své sedmdesátky aktivní závodní hráč B družstva a od šedesátých do osmdesátých let 20. století též opora A týmu, patří i dnes Standa Tůma mezi aktivní členy oddílu.

Mezi jeho obrovské zásluhy patří provedení oddílu těžkou dobou transformace po změně politické konstelace v naší zemi, udržení jednotné party lidí kolem něj a zejména přebudování celého areálu u říčanské polikliniky v moderní sportovní klub s vybavením a infrastrukturou, která z něj činí příjemný kout v blízkosti centra města, kde stojí za to si zasportovat a příjemně posedět v čistém a milém prostředí.

Ve spolupráci s dalšími členy oddílu, zejména Petrem Vaculčiakem a Františkem Křížkem se S. Tůmovi podařilo z oddílu se dvěma chátrajícími dvorci, starým oplocením a stařičkou dřevěnou boudou místo klubovny bez sprch či toalet vybudovat současný moderní areál.

Výše uvedeným se povedlo získat dotace ze soukromých i veřejnýc h zdrojů ve výši téměř 3 miliony korun, díky kterým došlo nejen k rekonstrukci stávajících dvou dvorců a výstavbě třetího. Klub se může pochlubit funkční stylovou dřevěnou klubovnou s plným hygienickým zázemím, cvičnou odrazovou stěnou pro tréninky mládeže, skladem nářadí a zázemím pro správce dvorců. Nemluvě o vnějším oplocení ze strany Štefánikovy ulice, které pomohlo významně zvýšit herní komfort na dvorcích.

Říčanské „A“ družstvo dospělých v roce 1969. Zleva S. Tůma, M. Šindelářová,

J. Linková, P. Vobořil, A. Tůmová a M. Cibulka

Kolik času, úsilí a energie oddílu věnoval s láskou a dobrovolně, asi nikdo nespočítá. Při pohledu na poslední čtvrtstoletí zkrátka zanechal po sobě takový kus práce, že jej alespoň zčásti vyrovnat bude velmi obtížné.

Ukázal nám všem také jednu z podstatných stránek dobrého manažera a vedoucího. Umění udržet početný, zájmově a věkově či jinak různorodý spolek lidí pohromadě dlouhodobě tak, že jsme všichni společně ve jménu něčeho, co lze těžko pojmenovat (možná sokolství, možná lidství, možná právě toho genia loci říčanských kurtů...) táhli ze jeden provaz a vraceli se mezi ploty našich dvorců jako do lázní pro duši a tělo. S nadhledem, humorem, s láskou, lidsky a poctivě, často navíc s dávkou potřebné diplomacie a pokory.

A to by pro nás dnes i dále mělo být vzorem a motivací. Nikdo není dokonalý a perfektní, stejně jako řada stromů šumícím lese. Některé jsou mladší, drsné a přímé (a musí tam být v dostatečném počtu, aby les dále vzkvétal). Občas potřebují usměrnit a pár věcí si uvědomit. Jiné jsou již starší, ale stále silné a hrdé (poskytují stín těm mladým, které k nim vzhlížejí). A ve své moudrosti tuší a ví, že žádný strom neroste do nebe. Každý je jiný, ale celek působí harmonicky, unikátně a nádherně. Byli jste někdy v uměle vypěstovaném lese stejných stromů v řádcích? A bylo Vám tam pěkně? Je tak krásné, že je nás tolik a nikdo nejsme stejný. Mějme se za to rádi, respektujme se. Každý z nás má korunu i kořeny. Můžeme růst vedle sebe v respektu a souznění.

I to mě naučil Standa Tůma a tenis. Snad se nám to všem na tenise i jinde podaří.

Za Tenisový oddíl Sokola Říčany a Radošovice Václav Votruba

S. Tůma při oslavách 80. výročí oddílu spolu ve svými 70tinami v roce 2011

(uprostřed) s prezidentem Českého tenisového svazu Ivo Kaderkou (vlevo)

a předsedou Středočeského TS Leošem Fialou