85 let tenisového oddílu Sokola

díl 8.

Letní prázdniny utekly jako voda. Velký den oslavy 85 let říčanského tenisu se přiblížil. Všechny příznivce přivítáme v neděli 25.9. ve 14:00 hodin na našich dvorcích u polikliniky ve Štefánikově ulici.

Zároveň se o den dříve můžete těšit na další den plný sportu, legrace a přátelských setkání - Šlehačkový pohár, který je již 33. ročníkem. Pozvánku a bližší info připojujeme zde níže.

Při osmém dílu našeho tenisového miniseriálu vzpomeňme na významnou osobnost nejen říčanského, ale i evropského a světového sportu - pana Františka Koželuha.

Pocházel z opravdu slavné meziválečné sportovní rodiny - z celkem devíti sourozenců. Sedmi bratrů a dvou sester. Nejstarší Václav zahynul za první světové války jako legionář a Anastázie jako jediná ze sourozenců nesportovala (zato byla dlouholetou kuchařkou rodiny Masarykových). Zbylých sedm sourozenců však sportovalo a to jak na národní, tak považte i na evropské a světové úrovni! Podobná rodina je takovým unikátem, že jiný na světě nenaleznete. Snad jen kromě Klapzubovy jedenáctky Eduarda Basse, k jejímuž napsání byl spisovatel inspirován právě výkony rodiny Koželuhů... Je obrovskou škodou a naší národní ostudou, že na mnohonásobné mistry republiky a mistry Evropy a světa, skvělé tenisty, fotbalisty a hokejisty nevzpomínáme na úctyhodném místě.

Františkův bratr Karel byl špičkovým tenistou, několikanásobným mistrem světa  a USA. Byl také skvělým trenérem a koučem. Mezi jeho svěřence patřila taková jména jako první čsl. prezident TGM,  na wimbledonských dvorcích potom lord Westminster, pozdější americký prezident G. Bush či automobilový král H. Ford! Po druhé světové válce se na pozvání E. Beneše a J. Masaryka vrátil do ČSR se skvělým projektem na rozvoj sportu na školách. Bohužel přišel rok 1948 a komunisté a STB zametli s Karlem a jeho rodinou takovým způsobem, že při čtení pasáží z níže uvedené knihy V. Škutiny se o vás pokoušejí slzy vzteku, zoufalství a lítosti nad tím, co mohlo být, kdyby...

Jmenujme ještě bratra Jana, dlouholetého tenisového trenéra dánské královské rodiny či Antonína, který působil jako šofér TGM, šéftrenér v Karlových Varech a po válce jako trenér kopané a tenisu v Kanadě.

Vraťme se ale k říčaňákovi Františkovi. Narodil se v roce 1887 a již jako třináctiletý se přihlásil na první turnaj. Později se stal naším prvním sportovním profesionálem. Působil jako asistent trenéra ve fotbalové Slavii a později jako hlavní trenér ve Spartě, chorvatském Záhřebu a polském Krakově. Trénoval však také tenisty. Mezi jeho žáky patřili tenisoví mistři a daviscupoví reprezentanti Jugoslávie, kde působil jako kapitán. Po druhé světové válce se František vrátil do ČSR a do Říčan. Na pozvání J. Masaryka a bratra Karla - pomoci čsl. sportu. Bohužel jej i jeho rodinu, vzhledem ke změně politické situace, čekalo víc než nevlídné přijetí. Koželuhové se nehodili do plánů vládnoucím komunistům. František nemohl nikde sehnat zaměstnání, ve své vilce v Jiráskově ulici směl obývat jen malou podkrovní místnost. Celou rodinu živil syn. Bez penze a bez možnosti najít uplatnění docházel s typickou čepicí a dýmkou na říčanské kurty, pomáhal, radil a trénoval dorost. Až v roce 1968 dostal vyznamenání a diplom, penze se ale nedočkal. Zemřel v roce 1969 a je pochován v říčanské rodinné hrobce.

Za Tenisový oddíl Sokola Říčany a Radošovice Václav Votruba

(s použitím informací z knihy Vl. Škutiny: Sága rodu Koželuhů, Saga, 1992)