Asi se nám bude stýskat

Tradiční taneční kurzy pro mládež v Říčanech vedli manželé Ivan a Jana Vítovi od roku 1986. Přesto, že si během tohoto období udělali dvanáctiletou pauzu (pracovní pobyt v zahraničí), jde o obdivuhodnou řádku let. Taneční v Říčanech a Vítovi zkrátka patřili k sobě. Sezonu 2022/23 však už Vítovi nepovedou. „Byly to nádherné časy, ale v nejlepším se má skončit,“ vysvětlují Vítovi. „Snažili jsme se kurzy vést na profesionální úrovni, a to vyžadovalo čas, zodpovědnost a spoustu energie. I když rozhodně nepatříme do starého železa a taneční kurzy pro dospělé povedeme dále, předáváme vedení mladší generaci – konkrétně Honzovi Beránkovi. Asi se nám bude po mladých pánech a slečnách ve slavnostních šatech stýskat, ale na druhou stranu se už těšíme na volné víkendy s vnoučaty.“

Vezmeme to hezky od začátku – jak jste se dostali k tanci a jak jste se seznámili?

Nečekejte nic originálního. Seznámili jsme se na taneční soutěži. Já, jako rozený Říčaňák, jsem zde absolvoval taneční. Tanec se mi zalíbil, takže jsem pokračoval v tanečním kroužku. To bylo asi v roce 1972 a zrovna probíhala rekonstrukce Labutě, takže tancovat se chodilo do sálu „do sportu“. Mimochodem šlo o prestižní, velký sál. Tento prostor je dnes rozdělen a funguje tam restaurace a diskotéka. Po několika letech jsem kroužek začal vést, pak se stal asistentem tanečního mistra pana Matyáše z Kolína. To už se svou ženou Janou. A nakonec jsme taneční vedli. V době pauzy, která se nakonec protáhla na dvanáct let, se o mladé tanečníky staral pan Kota. V roce 2002 jsme se vrátili ze zahraničí a také na taneční parket.

Je v Říčanech o taneční zájem?

Obrovský. Na začátku ledna se vypisují nové kurzy na září a v únoru je již vyprodáno. Dříve se v kurzech učilo až 65 párů, ale poslední roky jsme drželi maximum 55 párů, aby tanečníci měli větší komfort a výuka byla efektivnější.

Platí to jenom v Říčanech, nebo jsou taneční český fenomén?

Říčaňáci bezesporu tanec milují a chodí tančit. Ale taneční kurzy pro mládež v takovém měřítku jsou skutečně českým fenoménem, který nemá nikde obdoby. Jen snad na Slovensku, v Polsku, trochu v Rakousku. Tradice tanečních vznikla v 19. století, respektive se pojí se vznikem polky kolem roku 1830. Byla to doba obrození, kdy se česká střední vrstva vzmáhala, začala chodit do společnosti bavit se a vznikla potřeba umět tančit. Málokdo ví, že jeden z prvních tanečních mistrů byl vášnivý tanečník Jan Neruda.

Jsou dnešní mladí lidé nadanější na tanec, než dříve?

Určitě jsou sebevědomější a nebojí se zeptat, když něčemu nerozumí. Jsou cílevědomější a chtějí se učit. Dříve byla ostuda, když k páru přišel asistent a začal jej opravovat. Dnes naopak asistenty sami vyhledávají. Také jsme zvládali naučit více prvků než v minulosti.

V kurzech však nejde jen o tanec…

Pro většinu mladých lidí je to první vstup do společenského světa. Chlapci si pořídí první oblek, děvčata krásné šaty. Je to pro ně velký nezvyk, protože do té doby chodili oblékaní úplně jinak. Je hezké být při tom, když se učí základy společenského chování a mění se v mladé dámy a gentlemany.

Nesetkali jste se někdy s nevhodným chováním?

Šlo jen o pár výjimek, kdy už šla nějaká drzost přes čáru. V drtivé většině jsme vše společně zvládli a z kurzů jsme odcházeli pozitivně naladěni. Hezké je, že se k nám někteří hlásí i po letech. Manželka má výbornou paměť. Pamatuje si, v kterém ročníku dívka byla a jaké měla šaty. Některé páry se seznámily právě v tanečních a po čase je potkáme s kočárkem. Upřímně musíme konstatovat, že jsme u tanečních tak dlouho vydrželi právě kvůli těm mladým lidem.