August Sedláček: muž, který šel dějinám naproti

1. 1. 2026

V lednu si připomínáme 100. výročí úmrtí významného českého historika a heraldika. August Sedláček zasvětil svůj život poznávání hradů, ale také měst a městeček v Čechách. Je autorem i Starých pamětí města Říčan.

Staré paměti dokončil už v roce 1872. Vydání knihy však pravděpodobně ztroskotalo na financích – autor si potrpěl na kvalitní ilustrace i úpravu, což výrazně prodražovalo vydavatelský proces. Proto dílo nikdy nevyšlo tiskem a zachovalo se jen ve dvou rukopisných opisech, které jsou dnes mimořádně cennou historickou památkou. Jeden z rukopisů uchovává říčanské muzeum, druhý se nachází v Písku, kde Sedláček prožil velký kus života.

Cestovatel za dějinami

August Sedláček procestoval na vlastní náklady českou zemi i zahraničí, aby v archivech hledal prameny k historickému bádání. Byl nesmírně pracovitý, sepsal desítky titulů a stovky článků. Jeho největším dílem se stalo patnáct monumentálních svazků Hradů a zámků českých.

Také Staré paměti města Říčan mají obrovský rozsah a pečlivou strukturu. Autor je rozdělil do šesti kapitol: Nejstarší dějiny Říčan, Říčany od válek husitských až do středu 16. století, Říčany za Smiřických, Říčany po válce třicetileté, Vnitřní stav městečka Říčan v předešlém století a Říčany za novějších dob.

Kde se vzaly Říčany?

Sedláček začíná úplně od počátku – u vzniku jména i nejstarších pověstí. Cituje lidové vyprávění: „Jinak ovšem vykládá původ jména Říčan pověst etymologická, kteráž shledávala v názvu místa tohoto kmen časoslova řičeti. Knížeti jakémusi prý kůň na místě pozdějších Říčan řičel a odtud prý jeho jméno.“

Opírá se také o vyprávění z kroniky Václava Hájka z Libočan: Roku 748 tu měl stát dvůr patřící k pražskému knížectví. O tento kraj se strhl boj mezi Nezamyslem a kouřimským knížetem Rozhoněm, který chtěl území získat pro sebe. Nezamysl prý zvítězil a Rozhoňovi pak nařídil srpem uřezat špičku nosu. Za statečnost v boji obdržel říčanský dvůr s okolím a podle pověsti se stal praotcem pánů z Říčan. Sedláček však dodává, že celý příběh patří spíše do říše bájí než skutečné historie.

Mocný rod pánů z Říčan

V dalších kapitolách už stojí na pevnějších dějinných základech. Popisuje slavný rod, který zde sídlil od dávných časů: „Od dob nepamětných nacházely se Říčany v držení mocného rodu, který odtud se jmenoval páni z Říčan. Rozrodivše se jako strom o vícero haluzích mocí a slávou vynikali až k svému vymření.“

Sedláček připomíná jejich erb – stříbrný trojlist v červeném poli – i postupné rozvětvení rodu, které však nakonec vyústilo v jeho zánik. Říčany byly tehdy významným sídlem, kontrolujícím důležitou cestu do Prahy.

Husité před hradbami

Zvláštní pozornost věnuje autor husitským válkám. Jan Žižka dorazil až k říčanskému hradu a obléhání skončilo kapitulací: „Tu vida Diviš, že nemůže odolati, tak velké síle vzdal se s tou výminkou, aby všichni z hradské posádky zachováni byli při svých životech.“

Sedláček líčí škody na městě i okolí a dopady válečného běsnění na každodenní život. Říčany se musely z válečné spouště vzpamatovávat ještě dlouho.

Hrad pustne a přicházejí Smiřičtí

Po husitských válkách nastává dlouhé období nejistoty – podle Sedláčka celých padesát let netušíme, komu Říčany patřily. Jistota přichází až s rodem Smiřických. Hrad se postupně mění v ruinu: „Trčkové sídleli na lepších svých a utěšenějších sídlech, tedy se nikdo o jeho opravu nestaral. R. 1544 již byl pust a zříceninou se od těch časů stále jmenuje.“

Autor se přitom nevěnuje jen šlechtě, ale i běžným obyvatelům. Popisuje podniky, výši platů, cechovní zvyklosti a každodenní život. Zvláštní pozornost věnuje i Maxmiliánovu privilegiu z roku 1575, které povýšilo tehdejší obec na město. Tuto událost připomněly na podzim městské slavnosti a Muzeum Říčany na výstavě Rziczany 1575.

Po třicetileté válce a do nových časů

Třicetiletá válka přinesla hluboké rány: „Po dlouhém čase teprve počaly se rány zacelovati, kteréž byla třicetiletá válka obci zdejší učinila.“ Sedláček sleduje obnovu města, rozkvět školství za kněžny Marie Terezie Savojské i společenské změny za vlády Josefa II.: „13. října vydán byl tak řečený patent toleranční, jimž dána jest svoboda poddaným.“

Poklad pro dějiny Říčan

Staré paměti města Říčan jsou jedním z nejcennějších zdrojů pro poznání místní historie.

Sedláček pečlivě zapisoval: kolik se vypěstovalo, co se prodalo, jak se vedly cechy, kdo žil v jednotlivých domech i to, jak vypadaly významné stavby. Díky jeho precizní práci se můžeme vrátit do minulosti a nahlédnout do období, která bychom jinak znali jen velmi matně. Má velkou zásluhu na tom, že víme, jak důležité Říčany bývaly – a stále jsou.

                Veronika Králíková Červená