Bambinárium

V čase, kdy se blíží Vánoce, dny se krátí a noci se prodlužují, řada z nás se vrací z práce za šera či za tmy, znáte to...

Možná proto, že jsem skrz naskrz osoba hravá, hraji si často i na cestě domů, po pracovní době. Ze všeho nejradši totiž sleduji rozsvícená okna. Z nimi lze někdy spatřit intimní scénu, kdy rodina sedí u večeře. Pozoruji, co se děje uvnitř a „měřím teplotu“. Stačí mi jen pár vteřin, abych postřehla atmosféru uvnitř a poznala, jestli je tam pohoda, jestli bych tam chtěla také být. 

Naše školka stojí na poměrně frekventované ulici, má veliká okna, a tak mi často přijde na mysl, že se ostatní lidé, kteří jezdí či chodí kolem, také občas podívají a „měří“.

Dnešní doba nám mnohdy nemilosrdně ukrajuje z času stráveného v rodinném kruhu. Děti jsou přitom fakticky naše největší bohatství. Stojí za to se jim věnovat a užít si čas, kdy vyrůstají. Vždyť každé dítě je ve své osobě jedinečné.

Vánoce nám nabízí překrásný symbol, vánoční stromek. Není snad dojemnější scény než svorní lidé v kruhu kolem něj. U toho školního stromečku mě napadá ještě jedna souvislost. Jan Amos Komenský zmínil, že u dítěte stejně jako u stromku narostou ty nejdůležitější větvičky v prvních letech života a pak už se jen posilují. 

Proto vytváříme takové prostředí, kde se mohou děti intenzívně a přitom individuálně rozvíjet vlastním tempem a prožívat potěšení z dětství, z objevování toho, že učení pro život je zábavné a okouzlující. Je radost vidět ve školce děti spokojené, vstřícné, ohleduplné, a přitom tvořivé a sebevědomé.  

Během pracovní doby máme toto tak nějak podvědomě na mysli a snažíme se, aby se všichni, kteří tvoří náš kolektiv, děti i dospělí, cítili dobře, zkrátka tak, aby se k nám těm, kteří jdou kolem, chtělo vstoupit. Proto, jestli vaše kroky povedou kolem, zveme k nahlédnutí zvenku i uvnitř.

A, ať už se uvidíme kdykoli, přejeme vám všem krásné Vánoce!

Jitka Hernychová,

učitelka Bambinária