Český svaz včelařů, z. s.

30. 9. 2021

Včely a podzim

 

„V září úl zamkni, schovej klíč a vyndej ho až na jaře.“

Toto lidové včelařské rčení již bylo letos vícekrát jinde citováno, vždy ale s dovětkem,

že už to dávno neplatí. To „dávno“ je zhruba od konce 70. let minulého století, kdy se, tehdy ještě v Československu, objevila u včel varroáza - nemoc, která začala likvidovat celá včelstva. Tu způsobuje parazitický roztoč Varroa destructor. Jeho původním hostitelem je včela indická, z níž přešel na naši včelu medonosnou.

Z jihovýchodní Asie se rozšířil do celé Evropy a v současnosti ohrožuje včely téměř na všech kontinentech.

Roztoč se živí výhradně hemolymfou (včelí krev) larev, kukel a dospělých včel, kterou získává opakovaným nabodáváním jejich pokožky a se závratnou rychlostí se rozmnožuje geometrickou řadou. Včely slábnou, ztrácejí přirozenou imunitu, líhnou se již zdeformované a života málo schopné, až postupně vyhyne celé včelstvo.

  Ale zpátky k lidovému rčení o zamykání úlu a klíči.  Současný běžný včelař ho tedy nezamyká, klíč neschová, ale včelám se snaží pomoci, mírnit napadení Varroa destructorem prevencí ve formě celé řady možností tlumení nákazy již v průběhu včelařské sezony. Nezbytným pomocníkem k včasnému načasování zásahů je sledování množství parazitů Varroa ve včelstvu, opět různými způsoby. Léčebné zásahy probíhají právě na podzim, v té době je již med pro včelaře vytočen, zásoby doplněny a včelstvo je bez plodu, neboť zimní generace včel je již vylíhnuta (ta žije až do března/dubna, na rozdíl od letní generace, žijící zhruba čtyři týdny, jak jsme již zmiňovali v předchozích článcích).

 Díky prevenci a léčebným zásahům tak můžeme velmi účinně redukovat množství roztočů, s kterými včelstva vstupují na jaře do dalšího včelařského roku. Nesmíme zapomínat, že včela medonosná je vedena jako hospodářské zvíře, tudíž se na ni vztahují veterinární nařízení, chovatel je tedy povinen chovat se zodpovědně a tato nařízení respektovat, o včely se postarat nejen kvůli sobě, ale i s ohledem na okolní včelstva a jejich včelaře. Vzájemnému kontaktu hmyzu nezabráníme, obzvlášť je-li v kraji tzv. „převčeleno”.

Což je trochu paradoxní výraz v době, kdy se mluví o důležitosti včel pro přírodu. Nabízelo by se říct „čím víc, tím lépe“, jenže vše souvisí se vším - když je mnoho včelstev na km² a okolí je s minimem potravy pro ně, hladoví a začnou si navzájem krást zásoby z úlů. Parazit Varroa, vozící se na jejich tělech, se potom vesele šíří. A to si včely samy těžko pomohou. Zde se nabízí otázka, jak může pomoci i nevčelař.

Je to prosté - sázet pylo- a nektarodárné rostliny, stromy, keře (v zahradnictvích jsou již běžně označeny), osívat a nechat vzrůst květné louky (existuje velké množství různých směsí lučního osiva se zaměřením na včely). Ze zahrad nedělat jen dokonalý zelený koberec, ale myslet na zdroj pastvy pro včely i ostatní hmyz. K setí a sázení je právě podzim ideální. Na jaře už budete mít vy i včely radost. I když je otázka varroázy celosvětovým a stále diskutovaným problémem, vytvořením přijatelného prostředí v podobě rozmanitých květných zdrojů včelí potravy můžeme všichni ke zlepšení situace přispět.

No, a my včelaři se budeme snažit mít silná a zdravá včelstva a klíč budeme mít stále při ruce, kdyby něco.

Vaši říčanští včelaři na

www.vcelyricany.cz

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2021 Všechna práva vyhrazena