Český svaz včelařů, z. s.

Různé typy úlů a jejich historie

  „Úl medu nepotí“, toť staré včelařské přísloví. Je myšleno tak, že na typu úlu tak úplně nezáleží, jde hlavně o včely a podmínky kolem nich, aby medu bylo dost. To je samozřejmě pravda, ale proč se tedy stále diskutuje a stále se vyvíjí podoba úlů? Možná proto, že se nechtějí potit včelaři. A co je to vlastně úl? Člověkem uměle vytvořený příbytek pro chov jednoho včelstva. A jak to začalo? Zůstaneme-li v našem středoevropském pásmu, včela medonosná, tedy celý roj v čele s matkou, původně žila v dutinách stromů v lesních porostech. Tam je člověk objevil a začal jim odebírat med. Tak vznikly BRTĚ a brtnictví. Šplhat do výšky za tímto účelem byla samozřejmě náročná činnost. Část stromu se uřízla a přenesla se i se včelami k domu. Kmen se zapíchl do země, vršek se nějak jednoduše zastřešil a včelařilo se dál. Tomuto příbytku se začalo říkat KLÁT. Někdy se kmen nechal jen tak ležet u domu a včely fungovaly dál, odtud název úlu LEŽAN. Postupně včelař začal klát dekorovat, různě zdobit řezbou, a aby se mohl snáze ke včelám, respektive k medu dostat, vytvořil zezadu kmene dvířka.

To byly prvopočátky úlu. Vývoj šel dál. Zjistilo se, že včely jsou schopny se přizpůsobit jakémukoli prostoru simulujícímu dutinu stromu. Kdo nemohl tesařit, začal plést vysoké koše ze slámy, které obrátil dnem vzhůru a vznikl další typ úlu, tzv. KOŠNICE. Těch se mohla uplést celá řada ze slámy, ještě potřít a zaizolovat dobytčím trusem a už tu byly celé včelnice (řada úlů vedle sebe, zastřešené před deštěm). Včely si v nich okamžitě vytvořily své voskové dílo, do kterého začala matka klást vajíčka a dělnice přinášet med. Tyto úly byly tzv. jednoprostorové, nedaly se nijak nastavovat či rozšiřovat a dílo včel bylo nerozběrné, což znamená, že při medobraní se plásty vyřezaly, med vylisoval a včely si musely začít stavět dílo znovu. Tedy vše záviselo na včelách. Včely si vždy staví plásty za sebou, které protahují směrem dolů. Postupně se proto zjistilo, že pokud se ke stropu upevní trámky, včely se mohou navést na směr stavby svého díla a tím může včelař rozvoj včelstva ovlivňovat. Z tohoto poznatku se vyvinuly rámky, do kterých včely ochotně staví a tím může člověk včelí dílo ohraničovat. To ovlivnilo i další vývoj úlů. Kláty se postupně začaly nahrazovat truhlářskými výrobky, kdy se stavěly jakési skříňky pevné konstrukce s česnem vepředu, tzv. úly STOJANY. Byly přístupné zezadu a uvnitř v několika patrech zasunuté dřevěné rámky, v kterých včely staví a pracují. Takto vznikly u nás začátkem 20. století úly s názvy Slezský stojan, Český stojan, Budečský úl, Úhřiněveský úl a další, které se umísťovaly hlavně do včelínů a kočovných vozů. Byly přizpůsobeny konkrétním krajovým podmínkám ve smyslu velikosti a zateplení. Zde už se jedná o úly s dílem rozběrným. Med se odebírá z rámků, které se po vymetení medu opět do úlu vrátí s prázdným voskem včelám.

Převratem v úlové problematice byl v roce 1851 tzv. Langstrothův NÁSTAVKOVÝ ÚL. Tento typ úlu je vlastně nejrozšířenější po celém světě dodnes. Jde o úl, jenž se skládá z libovolného počtu nástavků na sebe naskládaných, kde v každém patře jsou zavěšeny rámky. Nástavky lze přidávat, ubírat, prohazovat dle rozvoje a potřeb včelstva i záměrů chovatele. V případě „Langstrotha“ jsou nástavky nižší (17 - 18 cm).  Je to taková stavebnice skládající se ze dna s česnem, nástavků a stropního krytu. Je vrchem přístupný a systém umožňuje snadnou manipulaci nejen při medobraní, ale i při kontrole či léčení včel. Tento typ úlu můžeme vidět téměř na všech včelnicích. Původní systém se opět začal krajově upravovat, co se rozměrů týká. U nás jsou nejvíce rozšířeny nástavky pro rámky o rozměrech 39 × 24 cm, které zavedl František Adamec na sjezdu včelařů v r. 1904.  Proč? To není úplně jasné.

 V rámci alternativních přístupů ke včelaření se v dnešní době často vrací k původním příbytkům včel, jako jsou kláty, košnice nebo MEDNÉ KRÁVY. Což je neckovitý tvar ležanu, kde jsou v řadě vedle sebe pouze vrchní trámky pro voskové dílo, které si včely samy vystaví dle své potřeby. Jedná se o nízkonákladový úl s dílem nerozběrným. Při osvětové činnosti můžeme vidět i DEMONSTRAČNÍ ÚL, který je prosklený, aby včely byly dobře vidět ze všech stran. Ty jsou tam umístěny pouze po dobu výuky a pak se vrací do svého domácího prostředí. Za zmínku ještě stojí současný dřevěný úl LEŽAN, který se stává oblíbeným nejen u zdravotně postižených včelařů, neboť při provozu na těchto úlech není nutno zvedat tak těžká břemena jako při klasickém včelaření na nástavkových úlech. Jde o úl s rozběrným dílem, tedy s rámky. Existuje mnoho firem, které se výrobou různých úlů zabývají. Převažuje stále výroba ze dřeva, ale v nabídce jsou už i jiné materiály, jako je tvrzený i pěnový polystyren, hliník nebo umělé hmoty.

 O vhodnosti úlu, co se týká typů, rozměrů, zateplení, materiálů, se vedou mezi včelaři vášnivé debaty už od nepaměti. Svědčí o tom i řada názvů úlů dle typu a prostředí, které vznikaly během posledních sta let jako např. dadant,  optimal, tachovský úl, moravský univerzál, český univerzál, jednotný čechoslovák atd.

A pak že „úl medu nepotí“...

Vaši říčanští včelaři

,