Český svaz včelařů, z. s.

Trubec není darmožrout ani hlupák

 Už jsme zde psali a všichni již vědí, že včelstvo se skládá z královny (matky), která je jediná, včel dělnic, kterých je většina, a trubců, včelích samečků. A jak to s těmi posledně jmenovanými vlastně je? Včelí samečci jsou na první pohled jasně mohutnější, silnější než včely dělnice, s většíma složenýma očima a kratším sosákem. Při letu se vyznačují hlasitým bzučením. Ve včelstvu se vyskytují pouze od dubna do konce srpna a ve včelím společenství se jich vyskytuje během té doby pár stovek. Nemají žihadlo, neumí krátkým sosákem sbírat nektar z květů. Mají rádi teplo, takže úl opouštějí pouze, je-li venku více než 20`C. V úlu se různě „potloukají“, vrážejí do ostatních včel, blokují vletový otvor. Nejprve jsou krmeni přímo dělnicemi, později sají med z buněk plástů sami, na to jejich sosák stačí. No, na první pohled jasný „darmožrout“. To ale opravdu jen na první pohled.

Je prokázáno, že pouhá přítomnost trubců v úlu udržuje jakousi harmonii i teplo. Jejich spermie dozrávají při teplotě kolem 35`C a ta se vyskytuje na plodových plástech, právě tam se trubci rádi zdržují a teplotu tudíž i udržují. Sami se rodí z neoplozených vajíček matky, tomuto způsobu rozmnožování se říká partenogeneze. Ta je klade do větších voskových buněk pro ně připravených. Při tom do buněk běžné velikosti stejná matka klade vajíčka oplodněná. Sama tedy rozhoduje o vyváženosti ve včelím společenství.

Trubec se v buňce vyvíjí nejdéle ze všech tří včelích jedinců, celých 24 dní. Nejenže trubec udržuje v úlu teplo ale hlavní jeho poslání je oplodnit mladou matku. Není to ale tak jednoduché. Nejedná se o matku jeho a páření neprobíhá ani v teple úlu.

Díky své fyzické vybavenosti může trubec po čase opustit svůj rodný úl a zaletět si až do vzdálenosti 15 km. Ten opouští za účelem vyhledávání tzv. trubčího shromaždiště, kde spolu s dalšími trubci z různých rodin vyčkává příletu mladých neoplodněných královen za účelem snubního proletu, neboli spáření se. Během někdy i velké vzdálenosti si může cestou odpočinout a „natankovat“ (posilnit se) v cizím úlu, kde ho z nepochopitelných důvodů vřele přijmou. Místa trubčích shromaždišť jsou stále předmětem zkoumání. Dle jakého klíče jsou vybrána, úplně přesně nevíme. Zatím je jasné, že je to slunné a přehledné místo. I proto je trubec asi vybaven tak velkýma očima aby viděl blížící se nevěstu. Když se mladá matka (královna) se svým doprovodem blíží k vytyčenému místu, začíná závod, kdy nejrychlejší trubci vyhrávají. Ano, množné číslo není chybou. Páření probíhá ve vzduchu za letu a mladou matku oplodní postupně více než deset trubců. Ta je tímto procesem oplodněna již na celý svůj život. Zato osud trubců je tímto zpečetěn. Každý oplodnitel po aktu umírá. Oplodněná matka se vrací do svého úlu a neúspěšní, leč přeživší trubci také. Na rozdíl od matky, která za tímto účelem vylétne z úlu jen jedenkrát, trubci po regeneraci v úlu zkouší svoji ruletu víckrát. Když není trubec za celý svůj život v tomto směru úspěšný, smrti před zimou se stejně nevyhne. Na sklonku léta, jakmile snůšky ubude, přestanou včely trubce v úle trpět a nekompromisně je z úlu začnou vyhánět. Ti vyhladoví a uhynou mimo úl o samotě.

A na jaře začíná koloběh znovu.

Vaši včelaři na www.vcelyricany.cz