Český svaz včelařů, z. s.

Včelařem být?

Co vlastně vede člověka začít chovat včely? Často nevyhnutelné pokračování v rodinné tradici. To se pak dědí nejen včelstva a vybavení kolem nich, ale hlavně rady a zkušenosti předchůdce, které jsou k nezaplacení. Pokud člověk začíná bez rodinných zkušeností ve včelařském směru, ale kvůli lásce k přírodě, z vize sklenic medu, z představy krásné dekorace úlů na zahradě či jiné, je cesta samozřejmě složitější.

Přesto se většinou začne koupí úlů se včelami.

Ale co ty rady? Ty se začnou shánět, kde se dá. Od internetu přes rady méně či více zkušených včelařů, až po prokousávání se množstvím včelařské literatury. Informací je takové množství a často tak rozporuplných (Zeptej se pěti včelařů na radu, dostaneš šest různých odpovědí – včelařské pořekadlo), že se v tom začátečník ztrácí.

Proto je dobré před pořízením si včelstev začít nejprve teoretickou částí a nějakou dobu pouze u ní setrvat. Někdy totiž už tady zjistíte, že včely potřebují víc péče, než jste si mysleli, a že to rozhodně není jen o medu. Je několik cest, jak se začít v oboru vzdělávat. Je možnost začít dálkově (mluvíme-li o dospělém pracujícím člověku) studovat obor Včelař na některém ze středních učilišť, nebo se může absolvovat vybraný kurz pro začínající včelaře, nejlépe vícevíkendový. Zde bývá často možnost založit si vlastní včelstvo, na kterém se nabyté vědomosti pod dozorem praktikují. Při této praxi se také někdy zjistí do té doby netušená alergie na včelí bodnutí a je po včelaření. Také lze absolvovat různé přednášky, semináře s názornými ukázkami, či jen najít si trpělivého zkušeného včelaře, kterému můžete tzv. „chodit koukat přes rameno“. Hlavním cílem těchto vzdělávacích procesů ale je pochopit chování včel ve všech souvislostech, protože z toho je potřeba při chovu vždy vyjít. Výběr kvalitní literatury se včelařskou tematikou je toho nedílnou součástí. Vrátíme-li se do historie, potřeba vzdělávání včelařů sahá už do 18. století, kdy včelařské učebnice začaly vycházet. A nemusíme chodit daleko, i mezi námi, říčanskými včelaři, se v minulosti objevily osobnosti, které své bohaté zkušenosti ve včelařské praxi přenesly do písemné podoby za účelem vzdělávání včelařů dalších.

František Wohnout v roce 1909 sestavil knihu „Včelařova čítanka“, která se nejen na svoji dobu jeví učebnicí převratnou, a Otakar Brenner z Babic u Říčan a jeho „Zákonitosti včelstva“, vydané v roce 1969. Společné tyto knihy mají nejen to, že je napsali říčanští včelaři, ale především, že pojednávají o chování včel a jejich neměnných zákonech. Zejména u Brennerových „Zákonitostí“ se kniha ukázala natolik nadčasovou, že stálo za to ji znovu vydat v původní podobě v roce 2022. Za podpory i ZO ČSV Říčany.

Vaši říčanští včelaři