Čížek, dlask a hýl

31. 1. 2026

Zimní přikrmování dělá radost jak ptákům, tak nám. Ale má i svoje rizika. Na krmítku podporujeme jen některé druhy. Jiní ptáci, například ti, co se vracejí z jihu, mohou být v nevýhodě a posilněné krmítkové druhy jim mohou značně konkurovat, třeba při výběru hnízdní dutiny. Proto bychom měli krmit s mírou, především během mrazů a sněhové pokrývky, kdy je těžké najít dost potravy.

Na krmítku se ptáci potkávají ve velkých počtech, hrozí tak možnost přenosu nemocí, třeba trichomonázy mezi zvonky. Doporučují se menší, dobře čistitelná krmítka a pravidelné týdenní čištění horkou vodou. Když zpozorujeme apatické nemocné ptáky, je potřeba krmítko i místo pod ním vydezinfikovat, nechat vyschnout a na dva týdny krmení přerušit.

Nejmenším pěnkavovitým ptákem na krmítku bývá čížek lesní (Spinus spinus). Tento host ze severní a východní Evropy tvoří v zimě hejna, která se občas zastaví na krmítku. Častěji to bývá v pozdní zimě, kdy jim dochází přirozená potrava – semínka z olšových šištic. Aby se k nim dostali, mají čížci menší zašpičatělý zobák. Ptáci jsou zbarvení do šedozelena se žlutými pásky na křídlech. Samci jsou celkově více do žluta, samice do šeda. Všichni ptáci jsou tmavě čárkovaní téměř po celém těle. Při určování do zelena zbarvených ptáků jsou čížci, na rozdíl od zvonků, výrazně menší a drobnější. Na krmítku ocení drobná semena, drcenou slunečnici a tukové koule. Sbírají i spadaná semínka ze země.

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) přilétá na krmítko v počtu jen několika jedinců. Ze všech pěnkavovitých je největší a má také největší zobák. V létě jím dokáže rozlousknout pecky třešní a švestek. V pestrém peří převládají rezavohnědé a béžové barvy. Znakem viditelným v sedě i v letu je bílý konec ocasu. Obě pohlaví mají podobný vzhled, ale samice jsou barevně méně výrazné. Často trvá dlouho, než se dlask odhodlá přilétnout na krmítko, kde konzumuje hlavně slunečnici, ořechy a další velká semena. Lákají ho také bobule na stromech a keřích.

Jen o trochu menší než dlask je hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula). Sameček má výrazně červenou hruď, samička střídmou růžovošedou. Obě pohlaví mají černou čepičku na hlavě. Za mrazů bývají ptáci načepýření do kulatého tvaru. V zimě se sdružují do menších rodinných skupin nebo volných hejn. Zatímco třeba sýkory neustále přelétají, hýli zůstávají delší dobu na jednom místě. Silným černým zobákem vyštipují semena z jeřabin, šípků, ptačího zobu nebo javorů. Na jídelníčku mají také pupeny stromů. Na krmítku dávají přednost slunečnici a olejnatým semenům.

Jakub Halaš