Čtyřicáté narozeniny říčanských slunečních hodin

V Aristofanově komedii Ženský sněm říká Athéňanka Praxagora svému muži Blepirovi: „Teď jen dávej pozor, až bude stocheion 10 kroků dlouhý – pak se natři vonnými mastmi a přijď na večeři.“ Stocheion údajně znamenal délku vlastního stínu, kterou si každý zjistil počtem kroků (nebylo to snadné).

Nepřehlédnutelnou a již z dálky viditelnou dominantou města Říčany je věž kostela sv. Petra a Pavla na Masarykově náměstí. Viditelné jsou budovy gymnázia, základní školy a další výškové budovy. K pamětihodnostem města patří zřícenina raně gotického hradu ze 13. století. V létě před čtyřiceti lety přibyl další významný prvek, který spoluutváří vzhled města – sférické sluneční hodiny, umístěné u mateřské školy v sousedství Muzea Říčany.

Jejich autorem je Karel Hůrka, umělecký kovář ze Strančic, který hodiny sestrojil s týmem spolupracovníků. Usazení této časomíry se ujal stavitel Jiří Pánek, který s kompasem v ruce vyměřil místo pro zakotvení betonového základu. A to tak, aby byl ukazatel hodin orientován právě severojižním směrem. V sobotu 26. srpna 1978 byly hodiny odhaleny a k ozdobě města občanům slavnostně předány.

Ciferník těchto slunečních hodin tvoří římské číslice, na něž byly naneseny šupinky ryzího zlata. Rozměry hodin jsou úctyhodné, neboť jejich výška je 3,5 metru a šířka rozpětí 4 metry. Celková hmotnost je 1 100 kg. Ladislav Kochánek ve své publikaci 1 000 československých nej. (Praha, Albatros 1988) hovoří o hodinách Karla Hůrky jako o „originálních slunečních hodinách, v netradičním provedení, připomínajícím radarové zařízení“. Miloš Nosek, spoluautor knihy Sluneční hodiny na pevných stanovištích (Praha, Academia 2004) je nazývá „hodinami prstencovými“.

Sluneční hodiny zdobí vnější stěny chrámů, klášterů, knihoven, hradů, zámků a významných budov. Jsou pýchou mnoha měst.  Je potěšující jejich včlenění do života říčanských občánků. Označení mateřské školy U Slunečních hodin, bude po celý život absolventům této školy připomínat jejich sounáležitost se sluníčkem a jedním z nejstarších způsobů měření času. I v době digitálních a atomových hodin mají svůj půvab a výchovný význam.

Vynecháme-li megalitické stavby typu Stonehenge, jsou sluneční hodiny nejstarším časoměrným zařízením. Nicméně, ani v dnešní době jim není „odzvoněno“. U Bezvěrova na Plzeňsku byly letos – v den jarní rovnodennosti – slavnostně představeny největší sluneční hodiny v České republice, možná i na světě. Jejich ukazatelem, který podle pohybu Slunce vrhá stín, je věž vysílače Krašov. Velikost hodin se pohybuje v řádech až stovek metrů, stožár vysílače měří přes 340 metrů a svojí výškou přesahuje i Eiffelovu věž.

Hodiny odměřují čas lidem 21. století stejně zřetelně, jako sloužily pozorovatelům ve starém Egyptě. Nabádají k zamyšlení nad zdánlivým pohybem Slunce i nad skutečným pohybem Země. Jsou symbolem sférické astronomie i nebeské mechaniky a dávné touhy lidstva po poznání Vesmíru.

V Říčanech byly ve skutečnosti sluneční hodiny dvoje. Ty skromnější zdobily jižní stěnu budovy gymnázia na Komenského náměstí a byly viditelné ze školního hřiště, ukryty před očima kolemjdoucích občanů. O vyměření časových bodů na zdi budovy se postarali studenti, kteří maturovali v roce 1980: Vláďa Kovář, Vláďa Matys, Vašek Beránek, Jiří Gažda a Jaroslav Žilka. Autorkou výtvarného námětu byla paní profesorka Jarmila Maťátková. Hodiny byly opatřeny dvěma stupnicemi: Horní arabská ukazovala středoevropský čas zimní, letní čas pak odměřovala stupnice dolní, popsaná číslicemi římskými. Zateplením školní budovy, provedeným v roce 1999, veškerá sláva těchto „studentských hodin“ velmi rychle zanikla.

Alexej Bezděk

 

Sluneční hodiny v zahradě říčanské mateřské školy na rohu ulic Rýdlova a Štefánikova