Danielovi a Timotejovi

Změna je život. Vždy mě fascinovaly fotografie s dlouhou expozicí. Tváře a postavy lidí se stanou průhlednými, po automobilu zůstanou dlouhé stopy světel a na fotografii se zvýrazní jen věci trvalé – budovy, stromy a trpěliví lidé. Naše obrazy se po čase rozplynou, ztratí se i stopy. Zůstane jen pocit, chuť osobnosti, vzpomínky. Lidé se v čase ztratí a přetrvá jen energie jejich duše.

V době konání voleb do městského zastupitelstva se vcelku nenápadně odehrály dvě nenápadné, ale významné změny. V rámci pravidelné obměny v řadách církevních přišly Říčany o dvě osobnosti, které k městu přirostly a patřily.

V ulicích města už nebudeme běžně potkávat moudrého Daniela Kvasničku z Církve bratrské ani veselého a rázného kaplana římskokatolické farnosti Timoteje M. P. Váchu. Mnozí z vás si okamžitě vybaví jejich tvář. Stačí přivřít oči a hned poznáte, jak silně se vlastně vepsali do společného vědomí našeho města.

Daniel Kvasnička, mistr slova, jeden z nejvýraznějších současných českých evangelických farářů, měl na svou říčanskou životní etapu o něco více času než Timotej. Pamatuji si, jak v roce 2006 hledal cesty pro založení MAS Říčansko. Seděli jsme u mě na zahradě a debatovali o tom, že město naší velikosti potřebuje víc energie, víc síly, víc invence a také víc morálky. Pak mi pomohl se svým synem vymalovat stěny mého domu… Moudře, prostě a bez provize. Danielovy myšlenky a postoje ovlivňovaly atmosféru města nenápadně, ale mocně. Ať to bylo v rovině získávání evropských dotací, v rozvoji Olivovy dětské léčebny nebo v otázce přípravy rekonstrukce bývalého kina na spolkový dům. Rozdával sílu a povzbuzoval. Jediné se nezdařilo – stálá modlitebna pro české bratry.

Timotej M. P. Vácha, člověk, který se nebál vystoupit před stovkami lidí a vyprávět jim vtipy. Kněz s neuvěřitelným příběhem vojáka hradní stráže, jenž vystudoval Policejní akademii v Praze a posléze se stal premonstrátem na pražském Strahově. Timotej dal říčanské farnosti energii a navíc rozhodnost, organizační schopnosti a cílevědomost. A třeba také nádherné květinové výzdoby. Škoda, že jeho srdeční záležitost – rekonstrukce mariánského oltáře v říčanském kostele – byla dokončena jen několik týdnů po rozhodnutí o jeho novém místě působení. A pro mě osobně byl člověkem, který mi dával naději a důvěru, že bytí má hluboký smysl.

Oba, jak Daniel, tak Timotej, si zaslouží hluboké poděkování za čas, který dali našemu městu a jeho lidem. Jejich kroky se spojily s tímto místem a jsem přesvědčen, že ti citlivější a vnímavější uslyší jejich slova a uvidí jejich tváře ještě po mnoha letech. Danieli a Timoteji, děkuji za to, že jste říčanským obyvatelům pomáhali na cestě k radosti, k smíření a k Bohu. Jste tu stále doma.

Vladimír Kořen, starosta města