Dřín květnatý

Cornus florida

Dřín květnatý patří k neobvyklým a méně běžným dřevinám. V době květu ale určitě okouzlí každého milovníka zahrad. Pohledný je i na podzim, kdy se jeho listy zbarvují do šarlatově červené až fialové barvy.

Rod dřín (Cornus) zahrnuje asi 60 druhů rostoucích převážně na severní polokouli. V české přírodě se setkáme s dřínem obecným (Cornus mas), který je známý svými jedlými plody – dřínkami. V Říčanech je běžně k vidění svída krvavá (Cornus sanguinea).

Dřín květnatý pocházející z východní části Severní Ameriky, kde roste od Floridy po Maine a na západ k řece Mississippi. Ve své domovině se vyskytuje ve světlých lesích. Patří do skupiny asijských a amerických tzv. květnatých dřínů, které mají nápadně zvětšené listeny na okrajích květenství.

Roste ve formě keře nebo stromu a dosahuje výšky kolem deseti metrů. Borka na starších kmenech je drobně kostkovitě rozpukaná.

Květy se rozvíjejí v době rašení listů, obvykle v květnu. Jsou to drobné a nenápadné minikvítky, které obklopují čtyři velké, až 6 cm dlouhé, barevné listeny. Ty dodávající rostlině její typický vzhled. Zatímco většina divoce rostoucích stromů má listeny bílé, vyšlechtěné kultivary mají různé barvy od růžové po červenou.

Z oplozených květů se koncem léta a na podzim tvoří shluk obvykle čtyř lesklých červených peckovic, které ježatě vyrůstají z jednoho místa. Plody nejsou jedlé, ale mají je rádi ptáci.

Dřín květnatý se pozvolna začíná objevovat i v říčanských zahradách. Není příliš častý, přitom v Čechách byl poprvé vysazen už roku 1835 v Praze v Královské oboře (ve Stromovce). Na velký exemplář se můžeme zajet podívat do průhonického parku. Roste nedaleko zámku pod skalkami alpina.

Původní Američané používali výtažky z kůry a kořenů jako náhražku chininu při léčbě malárie. Z kořenů získávali také červené barvivo. Je možné, že za své anglické jméno „Flowering Dogwood“ vděčí tomu, že se používal k léčbě svrabu u psů. Pro dnešní Američany je dřín květnatý státním stromem ve Virginii a Missouri.

Jakub Halaš