Letošní zimu jsme si s dětmi z přírodovědných kroužků stopování ve sněhu moc neužili. Zato jsme hodně pátrali po ptačích a veverčích hnízdech, která jsou na stromech bez listí vidět nejlépe. Čistili jsme ptačí budky, což je nejlepší dělat za mrazu, aby se spolu se starým hnízdem na nás nevysypali i různí ptačí paraziti.

Také jsme pátrali po lišejnících, které by nám prozradily, jestli máme v Říčanech čistý vzduch. U Říčanské hájovny jsme objevili lišejník provazovku (r. Usnea), který visí z větví modřínů jako dlouhé vousy. Tento druh byste ještě před deseti lety našli ve větším počtu jen na Šumavě. Ve středních Čechách nerostl kvůli znečištění ovzduší oxidem siřičitým z uhelných elektráren. Po odsíření elektráren je hlavním zdrojem znečištění automobilová doprava. V říčanských ulicích na stromech proto rostou jen ploché, tzv. korovité lišejníky, jako je terčovka bublinatá, která je proti imisím odolná. Děti s překvapením zjistily, že lišejník je vlastně houba srostlá s řasou.

Na všech přírodovědných kroužcích máme ještě volná místa a těšíme se na nové členy. Více informací najdete na našem webu.

Víte, co je rehkovník?

Co si představíte pod slovem polobudka? Když se řekne ptačí budka, téměř každý si představí tu klasickou s kulatým vletovým otvorem asi 3 cm v průměru. V dutinách, potažmo budkách ale hnízdí téměř 40 druhů našich ptáků. Je tedy zřejmé, že nemohou všichni využívat stejné dutiny a budky.

Polobudky jsou speciální budky pro druhy ptáků hnízdící v otevřených dutinách nebo různých výklencích. Jejich typickými obyvateli jsou lejsek šedý, konipasové a rehci, podle kterých dostala polobudka jméno. Polobudky se od klasických budek liší především velikostí vletového otvoru, který zaujímá alespoň čtvrtinu přední stěny. Pro rehky domácí se zavěšují budky pod střechy budov, pro lejsky šedé na staré stromy, zdi nebo ploty v zahradách a parcích, pro konipasy v blízkosti potoků nebo pod mosty. Rehkové při druhém hnízdění v roce hledají nové hnízdo, proto vyvěšujeme nejlépe 2–3 polobudky.