Gymnázium Říčany

1. 1. 2021

V primě se v českém jazyce probírá, jak správně napsat dopis. Aby žáky příliš nenudil domácí úkol, který jsem jim zadala, mohli napsat buď významné osobnosti přítomnosti či minulosti, anebo literární či filmové postavě. To, že budou psát vřelé řádky Harry Potterovi, jsem očekávala, že se mezi adresáty objeví fotbalové hvězdy, mě také nepřekvapilo, ale že svůj dopis „dostane“ i Petr Parléř, Ježíš, Karel IV. či Josef Lada, mě opravdu potěšilo. Jeden dopis mě dokonce dojal. A tak jej s dovolením autorky posílám i čtenářům Kurýru.

I. Remková  

 

Milá Milado,

píši Vám z dvacátého prvního století. Nikdy jsme neměly možnost se setkat, přesto mám pocit, že Vás dobře znám. Svět se za Vaší nepřítomnosti velice změnil. Komunistická okupace našich zemí už skončila. Ve škole se o ní učíme v dějepise už jako o minulosti. Já, a doufám, že i mnoho dalších lidí, na Vás ale často myslím. Ráda bych se jednou stala právničkou, stejně jako Vy, a ráda bych hájila spravedlnost, principy svobody, lidskosti a morálky.

Teprve poměrně nedávno, při výročí sedmdesáti let od Vaší smrti, jsem se seznámila s Vaším životním příběhem. Obrovský dojem na mne udělalo, jak jste byla statečná.  Dokázala jste se obhájit v němčině před německými soudy při obvinění z odboje proti jejich říši, a tím jste od sebe odvrátila trest smrti. Bohužel, čeho se na Vás nedopustilo kruté německé gestapo a nacistické soudy, dokázala československá komunistická vláda. Jakou jste musela prožívat beznaděj ve vykonstruovaném procesu, jak muselo být drásající poslouchat ta vymyšlená obvinění a jak muselo být vyčerpávající hájit se proti nim.  A přesto jste se nikdy nevzdala. Nezlomili Vás.

Mně je dnes dvanáct let, jen o málo méně, než bylo Vaší dceři, když jste se viděly naposledy. Nedokáži si představit, co jste musely cítit, když jste se loučily. Věděly jste, že se už nikdy neuvidíte a nedovolili Vám se ani obejmout. Přestože se za Vás stavěl Einstein, Churchill i Roosevelt, krutá komunistická strana rozhodla o Vaší smrti. 

Dnes máme demokracii. V roce 1989 u nás došlo k sametové revoluci. Protesty studentů a umělců přerostly v celonárodní odboj, a když komunisté pochopili sílu a moc českého lidu, vzdali se a odstoupili. Už se nemusíme ve školách učit povinně jen ruský jazyk a já se ho ani učit nechci. Neumím se odpoutat od toho, že Sovětský svaz si dlouho naši zemi svým komunistickým režimem podroboval. Ráda se učím anglicky, zdá se mi, že se spojuji s anglickými principy etiky a morálky.

Kéž nikdy nikdo nezapomene, jak statečná jste byla. Kéž každý může na sklonku svého života říci: „Jdu s hlavou vztyčenou!”  Děkuji Vám, že jste Čechům ukázala, že se nesmí bát a poddat se nepříteli.

Dnešní učebnice o Vás píší. Nedopustíme, abyste se propadla v zapomnění. Budeme po generace předávat poselství, které Vaše smrt pro český národ znamenala.

Obdivuji Vás. Trpím za Vás. Vážím si Vás. Ve svých dopisech z vězení píšete, že se s Vámi možná Vaši blízcí jednou setkají v jiné osobě či jiném životě. Přeji si, abych i já se s Vámi mohla potkat. Do té doby na Vás budu myslet.

                                                          Klára Cimprichová

 

Ukázky prací žáků během
distanční výuky

O problémech distanční výuky, o jejich pozitivech i negativech toho bylo napsáno již mnoho a učitelé i žáci se snaží s novými způsoby vyrovnat každý po svém.

V novém roce bychom si všichni přáli časy lepší, zdraví i tolik nutný klid.

Snad vás potěší pohled na některé práce žáků nižšího i vyššího gymnázia, které během distanční výuky vytvořili.

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2021 Všechna práva vyhrazena