I.ZŠ Říčany, Masarykovo nám.71

- Český den proti rakovině aneb "Kytičkový den" - Po stopách šumavských nej …. - Vodácký kurz

Pedagogický sbor přeje všem žákům a rodičům báječné prázdniny plné příjemných zážitků a šťastných návratů.

Informace o přijímacím řízení na střední školy

Z žáků 5. ročníků bylo přijato na osmiletá gymnázia 5 dětí - 2 žáci na státní Gymnázium Říčany, 2 na Masarykovo klasické gymnázium v Říčanech a 1 žák na Open Gate Babice.

Z devátých ročníků splnilo podmínky přijímacího řízení všech 49 žáků - z toho 16 jich odchází na gymnázia v Praze a v Říčanech, 28 žáků jde na střední odborné školy a 5 na učební obory.

Český den proti rakovině aneb "Kytičkový den"

V letošním roce se naše škola již tradičně zapojila do tohoto projektu, který po celé České republice organizovala 13. května Liga proti rakovině.Žáci 9.B a 9.A se v několika skupinách zapojili do prodeje symbolických žlutých kytiček po celých Říčanech. Prodali celkem 1.295 kytiček, za které utržili částku 28.000,- Kč!!! Za to jim patří velký dík :-)

"Český den proti rakovině" očima Lucky Hněvsové z 9.A

Třináctý květen - středa - každoroční veřejná sbírka Ligy proti rakovině, tzv." Kytičkový den". Ve městě na každém rohu potkáte skupinku mladých lidí ve žlutých tričkách s připnutými látkovými žlutými kytičkami, se žlutými taškami, které jsou plné letáků o rakovině a igelitových sáčků uvnitř s už zmiňovanými květy.

Každou chvíli za vámi skupinka přijde a jeden z členů vlídně žádá o příspěvek "dvacky". V takové skupince jsem se letos ocitla se svou kamarádkou také. Někteří lidé už vás poznávají z dálky a s úsměvem přes polovinu obličeje cupitají k vám, aby jako každý rok přispěli. Někteří vhodí do sáčku dvacet korun, někteří padesát, sto, nebo dokonce i dvě stě. Podle mého se při téhle sbírce vybere nejvíc peněz, rakoviny se bojí snad každý. Kdežto například při sbírce proti AIDS se lidé setkávají s názorem, že se přeci nebude přispívat na "feťáky".

Ač byl v letošním roce již 19. ročník Dne proti rakovině, i tak se našli na ulici lidé, kteří nevěděli, o co jde. Třeba s klasickou větou "Dobrý den, nechcete podpořit lidi s rakovinou za příspěvek dvaceti korun?" jsme zastavily pána, který měl poněkud naspěch. Pán se jen usmál a zavrtěl hlavou se slovy "Ne, děkuji..." Poté se ale zastavil, otočil se a dodal:" Ale tak, když je to na rakovinu....." a hodil dvacetikorunu do sáčku.

Velmi nás potěšila také jedna paní, která kolem nás se zaujetím projela autem a v tu chvíli hned zacouvala, měla stažené okýnko a volala na nás. S úsměvem jsme k ní přišly, pozdravily a ona přispěla dvěma stovkami. Ale našli se i lidé, kteří přispívat nechtěli. Také jsme pozastavily s obvyklou žádostí postaršího pána, který na mou otázku odpověděl větou: "Víte, dívko, to bych přispěl sám na sebe....." a odešel.

Za ten se ale kytičky prodaly všechny a myslím si, že pro nás to byla velká zkušenost.

Po stopách šumavských nej ….

Hurá !!!  III.B a IV.A jedou na ozdravný pobyt Šumavu, na který se těšíme už půl roku. Cestou nám paní učitelka Mlchová  vyprávěla příběhy a legendy o šumavských  bytostech. První zastávka byla v Kubově Huti, odkud jsme vyrazili na Boubín. Kubova Huť – první nej –nejvýše položená železniční zastávka. Další nej – nejstarší prales v České republice a nejstarší  a nejvyšší  smrky – křížová smrč. Na boubínskou rozhlednu nás dovedlo 109 dřevěných schodů.

Další den jsme vyrazili na velkou túru. 18 kilometrová trasa začínala na Kvildě a pokračovala až k pramenům naší nejdelší řeky Teplé Vltavě. Zaujala nás zastávka  na Bučině, kde byla zachována ukázka plotu, jak tehdy vypadala státní hranice s ostnatými dráty a zátarasy na západ .

V úterý nás čekal další výlet, tentokrát na Borová Lada. Zde jsme navštívili krásný sovinec. Zajímavým místem  byly Chalupské slatě, což jsou mokřiny a bažiny typické pro Šumavu.  Chodili jsme po dřevěných chodníčcích-povalech, aby náhodou někdo nezmizel v rašeliništi jako ve známém filmu Král Šumavy.

Naše další kroky vedly k nádherné řece Vydře, která drží další nej – kratší řeka  o délce pouhých 6,5 km. Na Turnerově chatě nás čekala známá televizní večerníčková hvězda Vydrýsek. A čtvrtek byl pro nohy odpočinkovým dnem, šli jsme jen na krátkou túru na Zadov. Obrovský skokanský můstek nám vyrazil dech, v červnu bude otevřený jako rozhledna.

Ten den nás ještě čekala diskotéka, opékání buřtů  a noční bojovka.

Ach jo!! Už je tady pátek a my, bohužel, odjíždíme domů. Pobyt na Šumavě v penzionu Klostermann se nám velice líbil. Stali se z nás větší kamarádi, dozvěděli jsme se mnoho nového a zajímavého a užili si hodně zábavy. A hlavně paní učitelky byly v pohodě! Moc jim děkujeme za krásný pobyt v přírodě. Už teď  se těšíme na další rok a další nej….

Žáci a žákyně třetí a čtvrté třídy.

Vodácký kurz

1.6.2015 měl každý žák třídy 9.A naší školy již dlouho v kalendáři označený výraznou modrou barvou. Odjížděli jsme na poslední společnou akci, a to akci s velkým A – vodácký kurz. První den jsme se dopoledne vlakem přemístili do Vyššího Brodu a hned odpoledne vypluli na první úsek trasy do Rožmberka. Naše vodní putování během následujících čtyř dnů pokračovalo přes Český Krumlov na Zlatou Korunu. Počasí jsme dopředu náležitě objednali a opravdu vyšlo. Slunce zalezlo jen na noc, aby si odpočinulo a nabralo sílu na další den. I teplota, tlak a rosný bod byly ideální, a tak nám vůbec nevadilo, když jsme si občas do lodi na nějaké té „šlajsně“ nabrali vodu nebo se převrátili úplně. Někteří z nás si dokonce vodácký kurz zaměnili za kurz turistický a drahnou část etap rázovali kolem lodí pěšky. Vodní bitky střídaly chvíle povídání a vzpomínání na uplynulé čtyři roky ve škole i na všechny akce, které jsme spolu během těch čtyř let podnikli i mimo ni. Mezi nejhezčí (a taky nejmokřejší) zážitky patřila bezesporu noční přeplavba Českým Krumlovem a všemi jeho jezy. Ten den jsme se na tábořiště vrátili zcela mokří, uondaní ale nadšení až ke druhé hodině ráno. Všechno krásné má ale svůj konec. A tak jsme po čtyřech dnech na Zlaté Koruně odevzdali lodě a vrátili jsme se domů. Skončil náš poslední společný výlet, končí i naše společné působení na této škole. Byla to ale báječná tečka za společnými čtyřmi lety.

Žáci 9.A a L. Prchalová (třídní uč.)